Audrey Tautou je po Amélii z Montmartru zřejmě odsouzena hrát navždy romanticky zasněné dívky. Zakřiknutá Nathalie v Něžnosti se jí celkem povedla, skutečným důvodem, proč film není zcela nudný, je ale spíše její protějšek, belgický herec François Damiens.

Poměrně dlouhý rozjezd příběhu naznačuje, že půjde o nestoudně vleklý romantický film hollywoodského typu o trpící krásné Francouzce, které umřel milenec, a po dlouhém utrpení přijede princ na bílém koni.

Film je ale přece jen o něco složitější. Milenec sice zemře, ale Nathalie se s nikým neseznamuje a na scéně se objeví jen neohrabaný, srandovní, plešatý a vousatý Skandinávec Markus, který nesplňuje definici prince na bílém koni a v žádném hollywoodském blockbusteru by nikdy nemohl dostat hlavní roli.

Dokáže vytvářet neuvěřitelně stupidní obličeje a jeho nesmělost a ironické poznámky  působí příjemně. Tato kaurismakiovská postavička samozřejmě nevzbudí v Audrey prudkou vášeň a po celou dobu spolu vlastně nechodí, jen občas promluví, trapně se na sebe usmívají na chodbě v práci a jednou jdou do divadla.

Studie trapnosti

Právě pitvání se v trapnosti je silnou stránkou scénáře. Ona je podle vousáčova názoru až příliš hezká, a tak uprostřed rande na mostě propadne panice a uteče. Další situace v práci nebo na návštěvách u známých jen prohlubují zoufalství tohoto nepravděpodobného páru.

Korunu všemu nasadí úchylný šéf firmy, kterému se Nathalie taky líbí (zde se přímo nabízí, že scénář hledal inspiraci v geniálním seriálu Kancl). Jeho sebemrskačské vyzvídání ohledně Markusova vztahu a předstírání přátelství patří k nejvtipnějším scénám.

Scénář má bohužel dost hluchých míst a občas to celé moc nedává smysl, a tak se málokterý divák bude válet smíchy. Spíše se tu a tam dostaví dojaté, jemné pousmání. Ale výkon Françoise Damiense rozhodně stojí za to.

Celkové hodnocení: 60 %