Hudební kompozice skvěle konvenuje Kunešovu odlehčenému avšak náročnému tanečnímu rukopisu. Oba tvůrci zkoumali již v předešlé spolupráci vzpomínky i minulost a nyní v novém díle pracují velmi vzrušivě s energií. Přirovnávají se k natažené pružině hodinek, která vyletí a neuvěřitelně rychle dává události do pohybu.

Rytmus jednotlivých pohybových skupinových scén i sólových výstupů se rychle mění. Skupina šesti tanečníků dynamicky rozvíjí chvílemi opakující se gesta ve vířící smršť unisono tance a vzápětí se rozpadá v sólové dílčí výpovědi. Připodobnění hodinového stroje je na místě. Kuneš cíleně vytváří jakýsi laboratorní prostor bez honosných kostýmů, kde pouze lidské tělo a dynamika jeho energie je hlavním sdělením. A to se mu skutečně již několik let daří. V druhé části večera předvedli tanečníci část z choreografie 27´52´´ Jiřího Kyliána.

Podobně neformální a hluboce přemýšlivý taneční dialog Nataši Novotné a Václava Kuneše s hudbou Dirka Haubricha nechává diváka v jakési meditaci o nekonečnosti lidské existence.