Vzniklo by nové album Václava Neckáře, kdyby nebylo úspěchu písničky Půlnoční?

Dušan Neuwerth: Vzniklo, protože jsme se na jeho realizaci domluvili ještě předtím, než Půlnoční uspěla. Bylo to sice až poté, co jsme ji natočili, ale tehdy ještě nebylo zřejmé, jak se jí u posluchačů povede. Ležela půl roku v šuplíku a čekala, až bude hotový film Alois Nebel. Prvotně totiž měla sloužit jemu. Její úspěch nás docela zaskočil a současně povzbudil.

Tu písničku už před třemi lety se skupinou Umakart nazpíval Jaromír Švejdík, takže asi tak docela pro film Alois Nebel nebyla…

Neuwerth: Prazákladní ideou bylo, že s Umakartem napíšeme vánoční písničku a připomeneme se lidem vydáním singlu. Poslední album jsme nahráli v roce 2004 a přesně v den dvacátého výroční sametové revoluce jsme v roce 2009 dodělávali ve studiu poslední úpravy Půlnoční. Skutečně ji nazpíval Jaromír.

Ještě v tom roce jsme ji zahráli na vánočním koncertu Umakartu v pražském kině Oko a to bylo vše. Jaromír už byl v té době plně ponořen do práce na filmu Alois Nebel. Dopsal k písničce text a inicioval, abychom ji jako kapela věnovali tomu filmu.

Líbila se vám, Václave, ta písnička na první poslech?

Václav Neckář: Nebylo to až tak jednoznačné. Dušana ani Jaromíra jsem neznal, můj bratr Jan znal jenom Honzu Muchowa, který mu tu písničku nabídl. Když jsem si ji poslechl, nebyl jsem si jist, jestli ji zvládnu zpívat dost přesvědčivě. Nevěděl jsem, jestli se do toho mám pustit. Bratr mi ale řekl, že je to nápad, který mi autoři ušili na tělo, a tak jsme se dohodli, že do toho půjdeme. Udělali jsme dobře.

Půlnoční byla symbolem Vánoc 2011. Jaký to byl pocit?

Václav Neckář: Přišla v pravý čas a trefila se do vánoční atmosféry. Své udělal i videoklip, který vysílaly televize a byl k vidění na internetu. Dal skladbě poetiku i naději. V době cynismu, který ve společnosti je, zapůsobila jako pohlazení. Je to písnička, která má duši. Pocit to byl krásný.

Jan Neckář: Když jsme byli v březnu na předávání cen Anděl, potkal jsem Pepu Vojtka z Kabátu a ten mi říkal, že Půlnoční je fakt dobrá písnička, kterou si s klukama z kapely zpívají a baví je.

Václav Neckář: Při nákupech v supermarketu mě zastavují mladí i starší lidé a říkají, že Půlnoční je krásná. Někteří dodávají, že je to pro ně druhá nejkrásnější vánoční písnička po Purpuře.

Václave, mají duši i písničky z vašeho nového alba?

Václav Neckář: Cítil jsem to tak od první chvíle. Kluci mi nejdřív dali k přečtení čtyři texty, a všechny se mi líbily. Pak mi Jaromír nazpíval melodie a já jsem byl opět nadšen.

Současně jsem si ale řekl, že je tak přesvědčivý zpěvák, že nevím, jestli se mi ty písničky podaří nazpívat alespoň stejně dobře. Jaromír je totiž trochu jako Leonard Cohen. Nakonec to dopadlo dobře, jen jsme asi tři skladby museli posadit do vyšší tóniny.

Neuwerth: Když jsem viděl Václava poprvé, což bylo ve studiu při natáčení Půlnoční, měl jsem před ním přirozeně ostych. On si ke mně ale přisedl a řekl mi: „Tak hezkou vánoční písničku mi už dlouho nikdo nenapsal.“ Sdělil jsem to Jaromírovi, jenž z toho měl radost, a když jsme pak seděli někde na pivu, řekl, že by byl úlet nahrát s Václavem celou desku.

Pak to usnulo, ale po čase potkal Jaromír režiséra Václava Kučeru, skončil s ním samozřejmě také v hospodě, a když mu řekl, jaký nápad jsme měli, dostalo se mu odpovědi, že to musíme udělat a Václav o tom rovnou natočí dokument.

Stalo se?

Neuwerth: Stalo. Ještě není hotový, ale materiál už je pro něj nasbíraný. Na internetu byla k vidění ochutnávka z nové desky, pro kterou jsme některé natočené záběry použili.

Jaká písnička je pro vás nejsilnější?

Václav Neckář: Líbí se mi všechny, ale kdybych měl jmenovat své nejoblíbenější, musel bych říct Hledal jsem Tě, Pane, což je opravdu hodně silná skladba, Rybník a Tajemství. Jak už jsem ale řekl, líbí se mi celá deska. Je zajímavé, že je to první mé album, na které mi napsal písničky jeden tým.