Hlavní obsah

Vachkův dokument Tmář a jeho rod přijde do kin 3. května

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

O "mimozemských i zemských civilizacích, reklamokracii a demokracii počítačové sítě" vypovídá Karel Vachek v dokumentu Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid. Ve vybraných kinech se tento téměř tříapůlhodinový film objeví 3. května. Distributorem je Národní filmový archiv.

Článek

Snímek bude uveden na plzeňském Finále, zaujal v Kodani a čeká ho projekce v Římě. Na podzim získal na festivalu dokumentů v Jihlavě cenu New Europe Visegrad Prix za nejlepší koprodukci střední a východní Evropy.

Podle Vachka neznáme a ještě dlouho nebudeme znát fyzikální podstatu prostoru mezi Bohem a zdejším prostorem. "I tak se s ní spousta lidí snaží komunikovat. Ale kvůli nevědomosti nebo nedokonalým nástrojům, jimiž se sféry magie dotýkáme, dochází k tragickým i tragikomickým událostem," uvedl. Diváky prostřednictvím citací z muzikálu Mam'zelle Nitouche symbolicky zavádí do prostředí kláštera, divadla a kasáren. V tomto trojúhelníku zkoumá tenkou hranici mezi skutečnou niternou vírou v Boha a institucionalizovaným náboženstvím.

Natáčel v USA i Japonsku

Tmář a jeho rod se natáčel kromě Česka ve Spojených státech, Japonsku, Británii, Bosně a Hercegovině, na Slovensku, v Polsku, v Německu a v Rakousku. Vystupují v něm i známí "záhadologové" Erich von Däniken a Raymond Moody.

Kromě společnosti Radima Procházky se na vzniku snímku podílela Česká televize a slovenská společnost Atelier.doc za podpory českého fondu kinematografie a slovenského audiovizuálního fondu. Více se zájemci dozvědí na internetové adrese www.karelvachek.cz.

Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid je teprve sedmým celovečerním filmem jedenasedmdesátiletého tvůrce, který do kinematografie vstoupil na začátku 60. let provokativním snímkem Moravská Hellas o strážnických folklorních slavnostech. Za portrét protagonistů Pražského jara Spřízněni volbou z roku 1968 získal v roce 1990 Zlatou kameru na Berlinale. Po dvaceti letech nuceného mlčení se do kinematografie vrátil v 90. letech. Retrospektivy jeho tvorby uvedla například washingtonská Národní galerie a karlovarský festival. Předloni získal Karel Vachek na přehlídce v Jihlavě Cenu za přínos světové kinematografii.

Reklama

Výběr článků

Načítám