„Úmrtí má na prodeje knih ve většině případů vliv, samozřejmě záleží na významu a známosti autora za jeho života. U autorů typu Lustig nebo Škvorecký je samozřejmě nárůst prodejů vysoký, u spisovatelů méně známých, případně autorů odborných publikací je pohyb spíše marginální,“ uvedl pro Právo Daniel Rozum z knihkupecké i distribuční firmy Kanzelsberger.

Václav Havel je pro většinu lidí známý spíše jako politik než dramatik, tudíž zájem o něj byl spíše v rovině biografií nebo fotopublikací,“ dodal.

Zájem a úcta, kterým se Havel těší mezi divadelníky doma i ve světě, se rovněž proměnily v rostoucí zájem o jeho hry. Odcházení se po pražské premiéře hrálo na řadě českých i zahraničních scén. Stalo se také nejpřekládanější českou hrou posledního čtvrtstoletí. Viděli ji diváci v Polsku, na Slovensku, v Británii, Chorvatsku, Německu, Švédsku, Dánsku, Bulharsku i USA. A agentura Aura-Pont zaregistrovala vznik dvou desítek překladů do všech hlavních světových jazyků, třeba i do estonštiny, dánštiny či vlámštiny.

Zájem se soustředil též na „starší“ knihy jako Václav Havel – Dálkový výslech, Prosím stručně i na souborné vydání Václav Havel – Rozhovory s Karlem Hvížďalou.
Internetový server Kosmas informuje, že je rozebrána životopisná kniha Edy Kriseové Václav Havel – životopis z roku 1991.

Například 16. února by se měl objevit dotisk knihy Martina Putny Václav Havel – Duchovní portrét v rámu české kultury 20. století. „Tato kniha představuje zcela stěžejní počin v dosud většinou povrchním a často tendenčním myšlení o Václavu Havlovi. Nastavuje mu novou a vysokou laťku,“ uvedl o ní Erazim Kohák.

Paradoxně tak jsou k dispozici více méně popisné knihy, jako třeba od Marie Formáčkové Václav Havel – Život jako absurdní drama, Michaely Košťálové a Jiřího Heřmana Václav Havel – Vzpomínková kniha nebo od Petra Čermáka Člověk Havel, která však vznikla k jeho loňským říjnovým pětasedmdesátinám, což je na její kvalitě znát.

Lustigová chystá nový otcův portrét

„Je to smutné, ale pravdivé. Tragická událost zvyšuje zájem. Obzvlášť to platí o lidech, kteří nám jsou blízcí, což v případě Čechů, respektive Češek, Simona Monyová byla. Podobně jako smrt skladatele Karla Svobody plnila stránky novin, tak i v knihkupectvích se dobře prodávaly jeho životopisy,“ uvedl loni po tragickém konci spisovatelky Zdeněk Fekar z firmy Kanzelsberger.

Z pětadvaceti knih Simony Monyové vyšla loni Citová divočina a Srdceboly, které se i před její smrtí staly bestsellery. Mimořádný zájem o ni totiž čtenáři projevovali už za života, její schopnost popsat ženský či partnerský osud si dávno našel věrné čtenáře.

Stejně jako je měl humorista Zdeněk Šmíd, který se proslavil vodáckým bestsellerem Proč bychom se netopili. Vydal se pak i do Maroka, Bornea, do Latinské Ameriky, na Aljašku i jinam, naposledy v knize Tanec lovců lebek aneb Proč bychom se nevrátili. Pozornost si získaly i portréty řek jako Otava, Lužnice nebo Mže-Berounka. Šmíd zemřel na infarkt 9. dubna 2011 na Seychelách, kde byl šnorchlovat. A zájem o jeho knihy vzrostl.

Ten si ostatně vyžádal vydání dalších připravovaných nebo „starších“ titulů, jako se staly rozšířený dotisk rozhovoru Karla Hvížďaly Tachles, Lustig nebo jeho Grušova hlídka na Rýně, vydaná po neočekávané smrti básníka, prozaika, politika a diplomata Jiřího Gruši.

Snad nejpříhodnější pokračování zvolila Lustigova dcera Eva, když v nakladatelství Mladá fronta vydala Povídky, soubor otcových i svých neznámých prací. A letos chystá publikaci Tvoje slza, můj déšť, prozaickou podobu otcova stejnojmenného filmového portrétu. Ten už loni úspěšně představila v Izraeli.