„Zvolila jsem cestu neudělat jeho podobiznu na základě známých rytin, ale spíše imaginární portrét s gestem, které podle mne mohlo být pro Mozarta typické. Je to jiný Mozart, snad až chuligánský rošťák, přiblížila autorka zrod nové samolepící známky, na níž je vyobrazen dirigující skladatel v pozadí s originální partiturou opery Don Giovanni a budovou Stavovského divadla. Známka v sešitové úpravě začne žít svým životem ve středu 31. srpna.

Richterová absolvovala v Moskvě, odkud pochází, studium miniatury a ikony. Se známkami má své zkušenosti – letos jednu vytvořila pro Pražskou konzervatoř ke 200 letům jejího založení.

Marina Richterová

Výtvarnice Marina Richterová je uznávaná grafička a ilustrátorka.

FOTO: Kateřina Farná, Právo

Ani v případě Mozarta nechybí na vyobrazení slavného dirigenta temperament tvůrkyně výjimečných ilustrací k Shakespearovým dílům Král Lear a Sonety nebo grafického cyklu Čínské hůlky:. „Byla to pro mne výzva. Základním zadáním bylo vyjádřit spojení Mozarta s Prahou. Nejprve jsem chtěla udělat něco extravagantního, spíše téma Mozart a smrt a to bez dominance jeho portrétu. Pak jsem ale pochopila, že to u známky nejde, že by měla být přijatelná všem.“

Zednářství a neobvyklé chování

Na mozartovskou známku se připravovala mimo jiné čtením životopisů skladatele a jeho současníků i odborných článků o Mozartově tvorbě. Přesto se informacemi nenechala, jak říká, příliš zanést: „Začnete pak být velmi opatrní, abyste náhodou něco z životních dat nezdeformovali. Pokud se však tohoto pocitu nezbavíte, ztratíte tvůrčí svěžest.“

Richterová zmiňuje, že ji zaujalo zednářství, které hrálo v Mozartově životě významnou roli. „A pak detaily – například už v jeho dětství se jedna diplomatická depeše zmiňovala o tom, že tohle zázračné dítě má dost neobvyklé chování.“

Umělkyně je přesvědčena, že ani dnes by geniálního excentrika lidé asi nechápali a byli by jím až znechuceni: „O Mozartově genialitě snad nikdo nepochybuje. Jeho osobnost a celý jeho život je mementem pro každého z nás. Přítomnost talentu v naší blízkosti je těžce stravitelná pro méně nadané. Ti mají dvě možnosti – tiše nenávidět a škodit, v lepším případě ignorovat. Nebo se snažit talentu vyrovnávat a rozvíjet se. Vždycky si vzpomenu na jednu větu Salieriho z Formanova Amadea: Proč si Bůh zvolil takové oplzlé dítě za svůj nástroj?!“