Článek
Vše začíná studiemi stromů, jejichž tvar malíř stále zjednodušoval, až mu zůstalo jen schéma vertikál (kmeny) a horizontál (větve). Tyto černé linie určily základní kompozici a vzniklé čtverce či obdélníky vyplnil Mondrian barvou slunečního spektra.
Divákům je také názorně předvedeno, jak malíř výrazně ovlivnil design a architekturu, od projektů barevných fasád domů, přes nábytek a plakáty až po lustry sestavené z vertikálně a horizontálně položených zářivek.
Exponáty z Haagu
Většina exponátů pochází pouze z muzea v Haagu. Je to sice největší Mondrianova kolekce na světě, ale zápůjčky i odjinud by nebyly vůbec na škodu.
Kunsthalle der Hypo-Kulturstiftung v centru Mnichova připravila reprízu hamburské výstavy velikána německého romantismu Philippa Otty Rungeho (1777–1810). Své malování chtěl umělec spojit s poezií a hudbou, člověka viděl jako bytost ovládanou vášněmi a své porozumění vůči přírodě spojoval s kosmickými vizemi.
Jestli mělo Německo malíře, který byl v té době na úrovni španělského Goyi nebo anglického Blakea, pak to byl Runge. Škoda jeho předčasné smrti. Většina kreativních nápadů zůstala jen ve skicách.
Za holandským mistrem
Mondrianova výstava potrvá v Mnichově do 15. srpna, Rungeho životní bilance do 4. září. Pokud se do bavorské metropole vypravíte do 19. června, pak v Alte Pinakothek najdete jeden z nejvzácnějších obrazů světa – Dívku s váhami, kterou v roce 1664 namaloval holandský mistr Jan Vermeer (1632–1675).
Dílo tam bylo zapůjčeno z Národní galerie ve Washingtonu. Tento tichý a poetický obraz, vytvořený v době hlučného evropského baroka, byl kdysi v majetku prvního bavorského krále Maxe I. Josepha a právě jeho slavnou sbírku mnichovská galerie rekonstruuje malou výstavou, jejíž ozdobou je kromě Vermeera i několik maleb krajináře Jacoba van Ruisdaela.
