Váš německo-americký producent Bernd Burgdorf prohlásil, že mu pěvecký výraz Kaye připomíná střet Lou Reeda a Johnnyho Rottena ze Sex Pistols. Je to pro vás pocta?

Kay (zpěv, kytara): Je to hezké, ale význam tomu moc nepřikládám. Naše kapela existuje od roku 1994 a za ty roky vím, kde jsou mé limity. Vím, jaký mám hlas, že nejsem moc dobrý zpěvák, a jsem si též vědom toho, že jsem neškolený samouk. Vím také, co si zhruba můžu dovolit. Na nové desce jsem přesto šel ve zpěvu o trochu dál než v minulosti. Je to především zásluha producentů, se kterými jsme dělali. Srovnání s Rottenem už v minulosti pár lidí použilo. Nevadí mi to, ale na druhou stranu mi to ani nijak nelichotí.

Jiří Kouba (kytara): Podle mě to Bernd řekl trefně. Průnik výrazové melancholie a lyriky Lou Reeda s divokostí a agresivitou Johnnyho Rottena je pro Kayův zpěv dobrá definice. Když jsem poprvé slyšel Sunshine, byli pro mě charakterističtí zejména zvukem kytary a zpěvem. Pro nás je zpěv poznávací zbraní.

Na vašem novém albu jsou především písně ve středním tempu. Proč?

Kouba: Přišlo to přirozeně. Od počátku jsme vymýšleli věci ve středním a pomalejším tempu a vydrželo to až do konce příprav písniček pro desku. Pak jsme si už jenom řekli, že asi bude dost pomalá. Nijak jsme o tom nespekulovali, je to současná tvář Sunshine.

Jaký význam má slovo Karmageddon v názvu alba?

Kay: Je to přesmyčka vytvořená slovy „karma“ a „armageddon“. Nemá žádný hlubší význam, ačkoli kdo bude chtít hledat jinotaje, určitě je najde. Záměrně implementované tam ovšem nejsou.

Část alba jste nahrávali v Berlíně. Co na tom bylo dobrého?

Kouba: Točili jsme tam především vokály. Důležitá pro nás byla přítomnost producenta Phila Freeborna, který to hlídal. Dobré také bylo, že jsme vyjeli na dvanáct dnů mimo Prahu a mimo věci, které by nás mohly rozptylovat. Díky tomu jsme se šestnáct hodin denně mohli soustředit jenom na muziku.

Kay: Předešlou desku MGKK Telepathy jsme v Berlíně točili také, takže jsme s tím měli dobrou zkušenost. Navíc si nedokážu představit, že bychom naše anglické zpěvy natáčeli v Čechách bez toho, že by do toho zasahoval rodilý mluvčí.

Ve druhé polovině devadesátých let jste pobývali ve Spojených státech, kde jste se slušně prosadili na tamní klubové scéně. Nyní žijete v Čechách, byť nadále vyrážíte na mnohé koncerty do zahraničí. Je odtud ke světovému akceptování dále?

Kay: Sony Music, ve spolupráci s nimiž nové album vydáváme, má pobočky v celém světě. Domluvili jsme se, že naše deska bude nabízena i na jiných trzích. Může to pro nás znamenat, že budeme koncertovat mimo českou republiku i v rámci propagace alba. Jinak jsme momentálně domestikovaná česká kapela, která v minulosti měla epizodu mimo tuto zemi.

Média tomu přikládají velkou důležitost, ale my to chápeme jako jednu etapu naší historie. Etapu, jež měla velký význam. Chceme fungovat dál, dělat muziku, vydávat desky a hrát koncerty. Neřešíme, kde to bude, a nepřemýšlíme o tom, jak daleko je z Čech do světa.