„V Mama Gogo je všechno reálné, jen se to odehraje za tři měsíce, zatímco moje maminka onemocněla před dvanácti lety a dodnes je naživu. Je jí šestadevadesát let,“ řekl na setkání s novináři Fridriksson, který navzdory neradostnému tématu dokázal film naplnit i jemným humorem.

„Není nic, kam bych humor nepustil, protože každá mince má dvě strany,“ tvrdí tvůrce, který se ve filmech, plných magické přírody i nevysvětlitelných jevů, zabývá i poruchami mozku.

Filmy ovlivňují lidi

„Myslím, že filmy mají na diváky vliv, a třeba Andělé všehomíra, které viděla polovina Islanďanů, pomohli k tomu, že je schizofrenie vnímána víc jako nemoc a ne jako schválnosti postižených lidí. Stejně tak jsem přesvědčen, že úroveň domovů důchodců stoupla po Dětech přírody. Natočil jsem dokument o dětech nemocných autismem, v němž čte komentář Kate Winsletová, a měl mimořádný divácký úspěch.

Dobře přijatá je i Mama Gogo. Sice bych řekl, že diváckou základnu tvoří dámy po osmdesátce – ale to by jich muselo být velmi mnoho,“ řekl s úsměvem Fridriksson.

Spolupracuje s Tomášem Potočkem

V Česku není tento vysoký a hovorný Islanďan poprvé. „Mám rád zdejší publikum, je ke mně podobně vstřícné jako například na festivalu v Torontu,“ sdělil režisér, jenž přizval ke spolupráci na střihu Mama Gogo také českého posluchače FAMU Tomáše Potočného.

„Potkal jsem ho v Praze na ulici. Byl to mladý student, a já – aniž bych věděl, co je zač – jsem ho pozval na Island. Až tam jsem zjistil, že je talentovaný, takže do něj do budoucna vkládám velké naděje,“ uzavřel Fridriksson.