Co pro vás znamená pojem hvězda?

Hvězda je světlo, které nikdy nezhasne. Je věčné. A to platí i o hvězdách uměleckého světa.

Jedním z témat této hry je návrat. Není to i vaše téma? Poté, co jste byla v roce 1968 z politických důvodů přinucena odejít z Československa a začala žít v Římě, nikdy jste neuvažovala o možnosti návratu?

Nemám to slovo ráda. Já se totiž nevracím. Vrátit se znamená jít zpět a já jdu stále dopředu. Poté, co jsme s mým manželem Jiřím Pelikánem začali žít v Římě a já neuměla ani slovo italsky, musela jsem jako herečka projít tvrdou cestou, než jsem se mohla vrátit na jeviště. Ale o návratu do vlasti jsem nikdy neuvažovala. Odešla jsem nejprve z Brna do Prahy a poté z Prahy do Říma. A tam jsem už léta doma, tam jsem šťastná a nemám důvod se někam vracet. Mám k Praze i Brnu silný citový vztah, ale už bych tam žít nechtěla. To je minulost. Mimoto, v žádném městě jsem nežila tak dlouho jako právě v Římě.

Jeden návrat ale zmínit musíme. A to právě k roli Normy Desmond…

To ano, Normu jsem poprvé hrála v roce 2001 v inscenaci, s níž jsme s velkým úspěchem projeli NěmeckoŠvýcarsko. Nabídl mi ji producent, který mě viděl hrát Elinu Makropulos. Ale ani to vlastně v pravém slova smyslu návrat není, protože brněnská inscenace je jiná, je to vize režiséra a autora textu Jiřího Pokorného, pouze volně inspirovaná filmovým příběhem.

A jak to má s návraty Nora Desmond?

Ani ona se vlastně nevrací. Návrat by pro ni byl návratem zpět k němému filmu, ale to ona nechce, ona touží hrát ve zvukovém filmu, chce dopředu. Tak jako já.

Norma Desmond není jen kladná postava. Co na ní máte ráda a v čem s ní třeba nesouhlasíte?

Dobře napsaná role je jako kamarádka. Člověk ji musí brát a milovat se vším všudy, i s tím negativním. V tom je právě to kamarádství, že se snažíte pochopit, proč je taková, jaká je.

A jaká je podle vás Nora Desmond?

Je to člověk, který jde za svým cílem někdy hodně tvrdě. Ale především je v ní velká touha hrát, vrátit se na filmové plátno, touha, která je silná jako život. A to každá herečka pochopí.

Jak se vám pracovalo s režisérem Jiřím Pokorným a brněnskými kolegy?

Jiří Pokorný je tvořivý režisér s originální fantazií, který umí pracovat s herci, a to je pro mne nejdůležitější. Nicméně, i když se vracím ze zkoušek šťastná, tak bych ho někdy zakousla. S dobrými brněnskými kolegy jsem na jevišti moc ráda, speciálně pak s mým partnerem Vláďou Krátkým, skvělým a citlivým hercem.