K nejvýznamnějším činům vašeho dobrodružného života patří vydávání knih v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem. Jak na to vzpomínáte?

Nepovažovali jsme se za zachránce české literatury, ale za pomocníky těch, kdo vytvářeli kulturní hodnoty, ale nebyli schopni je ve vlasti uplatňovat. A nabízeli jsme je jak desítkám tisíců exulantů, tak i čtenářům ve vlasti. Byl jsem překvapen, jak byly doma známy.

Na které dnes nejvíc vzpomínáte?

Je zásluha Indexu, že některé vůbec vyšly. Vzpomínky Julia Firta, bývalého šéfa nakladatelství Borový, jednoho z nejvýznamnějších činitelů české kultury před válkou. Patřil k Masarykovým pátečníkům, a kdybychom ho nepřiměli, tak paměti nevyšly. Stejně tak dr. Karel Steinbach, osobní lékař Masarykův, napsal na náš podnět knihu.

Co se vám nejvíc podařilo?

Seifertova vzpomínková kniha Všecky krásy světa, kterou jsme připravili v roce 1981 k jeho osmdesátinám. Byla nejkrásnější, kterou jsme kdy vydali. Jedinkrát společně se Škvoreckými, my vázané vydání, oni brožované.

Nebo práce Hostovského, nebylo by spravedlivé někoho vynechat. I když ne z hlediska literárního, přesto byly zajímavé a důležité výpovědi bývalých agentů, především Ladislava Bittmana nebo Josefa Frolíka. Rád bych se zmínil i o knize Kde je zakopán pes Pavla Kohouta. Ne proto, že by šlo o vynikající dílo, ale je to výpověď o disentu. Když ji dám dohromady s Vaculíkovým Českým snářem, tak jsou obrazem disentu, v kladném i záporném smyslu.

Na co jste hrdý jako překladatel?

Přeložil jsem pro Spiegel Vaculíkův fejeton Výslech u šálku kávy a podařilo se mi to tak, že mi nakladatelství nabídlo překlad celé knihy. Přetlumočil jsem Mlynářův Mráz přichází z Kremlu, Goldstückerovu autobiografii, knihu ministra zahraničí Jiřího Hájka i Pavla Tigrida...

V Indexu vyšla i vaše kniha Svědkové revoluce vypovídají...

Pro západoněmecký rozhlas WDR jsem dělal sérii rozhovorů s pamětníky, kteří stáli při zrodu komunismu po Říjnové revoluci. Znali se s Leninem nebo Stalinem a mě zajímal jejich vývoj a myšlenkový postup, jak a kdy se rozešli s jeho ideologií. Dnes bych v úvodu napsal, že to není jenom historická kniha, ale má hodně co říct i později narozené generaci, která byla v komunistické straně, a myslím i mladším lidem, kteří často i dnes nevědí, jak se zachovat.