Je to album, na němž si stojíte za každou písničkou?

Určitě, protože vznikalo dost dlouho na to, abychom si každou otestovali a vypěstovali si k ní vztah a názor. Navíc je v kapele Jožo Ráž, který je dnes největším zastáncem toho nedělat nic zbytečného a nadbytečného. Po své havárii v roce 2000 přistupuje k životu tak, že nedělá kompromisy. Co nemá smysl a co nepovažuje za důležité, to nedělá. Odráží se to samozřejmě v projevu celé kapely. Jožo je přístupný argumentům, dokáže diskutovat a v některých menších věcech umí přistoupit na kompromis. Pokud ale k něčemu nemá vztah, tak to neudělá. I z tohoto hlediska se materiál na nové album hodně vytříbil.

Právě Ráž v minulosti několikrát řekl, že nebude hrát, pokud mu pořadatelé dobře nezaplatí. Co si o tom prohlášení myslí ostatní členové kapely?

Jeho názor je v podstatě logický. Proč bychom po všech úspěších a po tom, co jsme dokázali, měli hrát za málo peněz. Beztak na koncertech nevyděláváme tolik, kolik bychom si představovali. Nedá se to jednoduše zaplatit. Koncert stojí strašné peníze a málo lidí si uvědomuje, že na honoráře kapele jde z celého objemu ta nejmenší částka. Zbytek spolkne drahá technika, která je už dnes srovnatelná se zahraniční produkcí. Máme filozofii, že raději hrajeme méně, ale za víc peněz a s lepším vybavením, než za málo peněz často.

V osmdesátých letech jste byli generační kapela. Máte ještě stále ambice být mluvčími své generace?

Takové ambice už nemáme. Snažíme se dělat profesionálně svou práci a nic nechceme dělat za každou cenu nebo silou. Důkazem je fakt, že jsme sedm let nevydali desku. Muziku budeme dělat do doby, dokud budou lidé chodit na naše koncerty a poslouchat naše písničky. Jožo Ráž totiž tvrdí: „Z Elánu se neodchází, v Elánu se umírá.“ A otevřeně říkám, že na tom finančně nejme tak dobře, abychom mohli kapitolu nazvanou Elán uzavřít.

Tomu se chce těžko věřit. Kdo jiný by měl být na území bývalého Československa bohatou kapelou, když ne Elán?

Opravdu nejsme tak bohatá kapela, jak si někteří lidé myslí. Jasně, můžeme si dovolit slušný luxus: dobré auto, dobré jídlo, dobré bydlení i dobrou dovolenou. V tomto ohledu je náš standard poměrně vysoký. Ovšem nemáme našetřeno. Nemáme takové peníze, které by nám zaručovaly, že když se něco stane, můžeme zůstat v klidu. Nejsme na tom tak dobře jako někteří politici v Čechách a na Slovensku, kteří si dokázali z poslaneckých platů obstarat věci a budoucnost, o kterých my ostatní jen sníme. Zase se ale nemusíme bát, že nám někdo udělá něco špatného.

Vy jste autorem písničky Voda, čo ma drží nad vodou, asi největšího hitu Elánu. Jožo Ráž o ní ale tvrdí, že ji nemá rád. Mrzí vás to?

Pocit Joža Ráže z té skladby je spojen se vzpomínkami na vážnou nehodu, při které málem přišel o život. Nemůžu se proto divit, že ji nemá rád. Na druhou stranu pro mě jako autora není tak důležité, jak to má spojené on. Pro mě je podstatné, že ta písnička vznikla, že ji Jožo skvěle nazpíval a že ji lidé mají rádi.

Jak vlastně přišla na svět?

Oslovili jsme Joža, aby nazpíval titulní písničku pro film Fontána pre Zuzanu 3. On s tím souhlasil za podmínky, že napíšu lepší písničku, než byla Ak nie si moja z předešlého dílu. Musel jsem se tedy dost snažit. Když jsem mu pak skladbu představil, souhlasil s tím, že ji nazpívá. No a na konci nahrávání se mu stala ta nehoda. Víte, ta písnička je harmonicky a melodicky dost složitá. Jako skladatel jsem na ni hrdý i z tohoto pohledu. Trápil jsem se s ní asi tři měsíce, teprve pak jsem si řekl, že je to ono. Trochu jsem tušil, že by to mohl být velký hit. Půl roku se ale nikde moc nehrála.

Skupina Elán

Ústřední trojici Elánu tvoří Jano Baláž, Jožo Ráž a Vašo Patejdl

FOTO: Milan Malíček, Právo

Potom se z ní ale hit stal…

Z původních pěti a půl minuty jsme udělali kratší verzi, teprve tím se to zlomilo. Spousta lidí tvrdí, že ta písnička je populární kvůli Jožově nehodě. Kdyby to ale bylo tak, vydrželo by to jen v té době, ne tak dlouho.

Dnes je tato skladba chápána jako písnička Elánu, přitom to tak původně nebylo…

To mi nevadí. Elán je skupina lidí, kteří jsou spolu velmi úzce propojeni. S Jožem jsme spolu od čtrnácti let, Jano přišel později, ale stal se nedílnou a pevnou součástí kapely. Hrajeme i skladby, které jsem napsal v době, kdy jsem byl v osmdesátých letech z Elánu pryč. To je příklad písně Ak nie si moja. Je to náš společný osud.

Jste také autorem čtyř muzikálů. Chystáte nějaký další?

Muzikál je pro skladatele úžasná práce, i když je to trochu jiný svět, ve kterém je třeba brát zřetel na mluvené slovo, příběh i tanec. V současné době děláme na novém muzikálu s lidmi, s nimiž jsem pracoval na muzikálu Jack Rozparovač, který se hraje v pražském divadle Kalich. Také pracuji s Elánem na projektu, který bychom chtěli dotáhnout příští rok. Víc vám ale neprozradím.