Jen co skončila etapa s americkou countryovou zpěvačkou Alison Kraussovou (vydali spolu v roce 2007 album Raising Sand, jež byla oceněna i prestižní Grammy pro nejlepší albový počin), rozhodl se Plant věnovat novému projektu. V pondělí vyjde dílko nazvané Band Of Joy. Bude to prý aktuální procházka po místech, kterými se jeho hudební myšlenky v současné době ubírají.

„Minulost je pro mě požehnáním, ne koule u nohy, jak by si mnozí mohli myslet,“ řekl zpěvák, který byl v sedmdesátých letech minulého století na hudební scéně symbolem sexu. Tehdy poněkud vyzáblý mladík s vizáží divocha a přenádherným rockovým hlasem prožil všechny ty maličkosti a vylomeniny, které si lze v životě rockového zaprodance představit a pak si o nich přečíst v životopisných knihách.

Nyní je ale všechno jinak. Plantovi je něco přes šedesát, a byť mu zůstaly dlouhé kudrnaté vlasy i chlapácká kozí bradka, více než „rockového boha“ připomíná mudrce. Ostatně když jej nedávno pozval jeho kolega z Led Zeppelin John Paul Jones na koncert své nynější formace The Crooked Vultures, vydržel ho se sebezapřením.
„Mé uši krvácely. A dva dvy trvalo, než jsem zase získal pocit, že slyším tak, jak by to mělo být. Nejsem už prostě rocker, ten koncert byl příliš hlasitý,“ řekl poté Plant.

Rvát se o popularitu

Plant se do hudební historie zapsal nejenom jako zpěvák novátorské a přes dvanáct let existující formace Led Zeppelin. Vlastní i jeden z nejkrásnějších rockových hlasů ve Velké Británii a je archetypem rockové kultury. Band Of Joy byla kapela, kterou založil v Birminghamu v roce 1965, tedy ještě před vznikem Led Zeppelin. Byl v ní i bubeník John Bonham. Společně to táhli až do osmašedesátého roku, kdy se stali souputníky Jimmyho Page a Johna Paula Jonese v Led Zeppelin.

„Když vznikli Band Of Joy, byl jsem bílý muzikant, který se chtěl dostat na kloub veškeré té americké kultuře, magii voodoo a erotickému blues. Ve Velké Británii ale byla jen tři nebo čtyři místa, kde jsme takhle mohli hrát. Ve zbylém čase jsme po nocích kradli benzín z aut a ráno jsme vysávali z rozvozných konvic mléko a pak ho zase prodávali, abychom měli na nástroje a další věci,“ vzpomíná Plant. „Byla to skvělá zábava.“

Když v polovině sedmdesátých let punková vlna setřásla Led Zeppelin z centra hudebního dění, Plant se k Band Of Joy vrátil. I s Bonhamem, který ale v roce 1980 zemřel. Led Zeppelin to zastavilo, Band Of Joy fungoval s pauzami ještě tři roky.

„Měl jsem chuť se k téhle kapele vrátit. Cítím se nyní být rockovým kmetem, který nahrává první album, a současně teenagerem, který pokračuje v zapose čaté práci. Na tom je postavena svoboda,“ řekl nedávno Plant listu Daily Telegraph.
Když loni na podzim odmítl turné s Led Zeppelin, nevěděl ještě pořádně, co bude místo toho dělat. „Všechno přišlo spontánně, až mi to připomnělo časy mládí, kdy bylo třeba prát o popularitu a věnovat tomu veškerý čas,“ vysvětluje.

Na stadióny ne

Jeho album Band Of Joy přinese tucet písniček, které má rád a chtěl si je zazpívat. Vedle tradicionálů jsou na něm skladby cizích autorů a interpretů. Nadchl pro ten nápad své současné spoluhráče a ve studiu vytvořili verze, které stojí za to slyšet už jen proto, že se v nich promítla Plantova letitá aranžérská zkušenost.

Kolekci otvírá Angel Dance od skupiny Los Lobos. Objeví se v ní i orientální melodie, důsledek Plantovy fascinace hudbou Blízkého východu. Pecka House Of Cards od Richarda Thompsona připomíná stylisticky i konceptuálně éru britského folk-rocku přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

„Central Two-O-Nine, kterou napsal americký bluescountryový kytarista Lightnin’ Hopkins, se může lidem plést s Hats Off To (Roy) Harper z alba Led Zeppelin III. Není to náhoda, některé věci se mi prostě spojují,“ vysvětluje Plant.

„Prostě jsme si s písničkami trochu pohráli. Jsem přesvědčen, že se nám u spousty z nich podařilo objevit jejich intimitu. Mám v plánu hrát je v divadlech, protože do takových sálů míří. Nepatří na stadióny, kde budou druhý den po našem koncertě předvádět drahá auta. Objedeme s nimi kus světa, nabídneme je lidem a pak bych se rád vrátil ke spolupráci s Alison Kraussovou. To byla krásná doba. Neptejte se mě ale na Led Zeppelin. Nevím, co s námi bude dál,“ konstatuje zpěvák.