Aguilera zahodila svou minulost a rozhodla se, že bude hvězdou elektroniky. A ošklivě se spletla.

Nanicovaté syntezátorové motivy vedou její desku Bionic odnikud nikam. Aguilera přes ně chvílemi mluví a vzdychá, jen málokdy zapojí sílu svého netuctového hlasu. Tohle recyklované techno doplněné vzdycháním „ach“ je vzrušující jako uměle nafouknuté rty Dolly Buster.

Od druhé půlky CD se překvapivě začnou objevovat balady, které už nejsou vyloženou urážkou posluchače. Třeba Sex for Breakfast sluší nu-soulově elektronický kabátek. Následující tracky se s klavírem a smyčci opět vrací k retru, jakoby začátek desky ani neexistoval. Aguilera se v nich rozvzpomněla, že umí dojímat a oprostila se i od zlozvyku ukřičenosti.

Co deska měla znamenat jako celek, ví snad jen sám čert. Je málo melodická, ale moc diskotéková na to, aby se mohla vymlouvat na experimentálnost. Zbylo jen otrocké kopírování módního electro pozlátka.

Celkové hodnocení: 45 %