Valter v sobě spojoval dva světy: avantgardní průraznost v objevování nových cest a kontinuitu české malířské tradice.

Za první republiky byl členem v avantgardního sdružení Linie (1931–1939), v němž experimentoval s moderními náhledy na koláže, grafiku i fotografii.
Jeho malířská doba přišla v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy dovršil své pojetí krajiny, kterou chápal jako zvláštní přírodní zátiší.

Země zamyšlená

Jeho obrazy byly tehdy inspirací i pro tvůrce o půl století mladší, než byl on sám.
V „zemi zamyšlené“, jak jižní Čechy kdysi popsal Ladislav Stehlík, zajímali malíře atributy krajiny a nikoliv zamlžené rybníky či mírně zvlněný horizont lánů. Maloval trsy trávy, kamínky, kameny a balvany, větve, haluze a pařezy, staré venkovské ohrady, nerozorané meze i zbytky remízků. „Co bylo včera, se už neopakuje,“ znělo jeho krédo ve vztahu ke krajině i umění.

Umělecký vývoj i životní osudy Karla Valtera v knize sleduje historička umění Eva Petrová. Publikace s mnoha barevnými reprodukcemi a bohatou dokumentací vznikla z iniciativy Jiřího Švestky a Františka Lamberta. Doplňuje ji vzpomínka Jana Valtera Můj otec a hudba.