Berlinale bylo až do pádu železné opony důležité mj. jako most mezi Východem a Západem. Hrály se filmy velkých amerických studií, vítány byly i snímky ze socialistických zemí. Ještě v roce 1990 dostaly Zlatého medvěda Skřivánci na niti. Pak zůstal hlavně Hollywood.

Berlinale jako reklama "zdarma"

Na konci 80. a v 90. letech vyhrávaly filmy jako Rain Man, Ve jménu otce, Rozum a cit, Lid vs. Larry Flynt, oceněno bylo Mlčení jehňátek, Tanec s vlky, z herců Morgan Freeman (Řidič slečny Daisy), Tom Hanks (Philadelphia), Juliette Binocheová (Anglický pacient), Leonardo diCaprio (Romeo and Juliette) a další. Festival se konal v době vyhlašování oscarových nominací, pro nominované tedy bylo Berlinale reklamou „zadarmo“.

Nicméně kritika amerikanizace festivalu smetla v roce 2002 z postu ředitele Moritze de Hadelna a nastolila Dietera Kosslicka, který měl nelehký úkol: omezit hollywoodská jména, a přitom udržet úroveň a prestiž. Výsledek? V roce 2006 vyhrála Grbavica, pak Tchujina svatba, Tropa de Elite, Mléko strachu, herecké ceny dostali Birgit Minichmayrová, Sotigui Kouyate, Reza Najie, Nina Hossová, Julio Chavez.

Při vší úctě k filmům i výkonům to zrovna hvězdy nejsou. Lze se tedy divit, že Scorsese nesoutěží? Je lepší být uveden mimo soutěž než se jmenovat Leonardo DiCaprio nebo Annette Beningová, a nevyhrát.

Rozevírající se nůžky mezi festivaly a distribucí

Lze samozřejmě donekonečna diskutovat nad smyslem festivalů a lkát nad rozevírajícími se nůžkami mezi festivalovým a distribučním světem. Myslím ale, že vše je otázkou míry: byla by škoda, kdyby laureáti medvědů úplně zmizeli z prvních stránek. Pak by jim totiž vítězství na festivalu do světa a k divákům moc nepomohlo.