Název Al-Yaman svádí k tomu, že půjde o další arabskou world music, ale skutečnost je mnohem složitější. Skupina si pěstuje globální elektronický zvuk, který do sebe pojme téměř cokoliv (dub, rock, ambient i australské didgeridoo).

Zejména v druhé části desky vládnou mlhavé „huličské“ nálady dubu a samply se nešetří. Jsou tu ale také agresivní rockové pasáže, které nenechají posluchače v klidu. Rockovější přístup se v domácí world music poslední dobou rozmáhá (viz poslední věci od Čankišou).

Výborná je baskytara Jana Urbance, pro celkový zvuk kapely je ale pořád určující hlavně zpěvačka Ashwaq Abdulla Kulaib, která rodný Jemen nezapře a udává arabskou notu.

Samotné spojení arabského folklóru a rocku dnes není nijak originální, stejně jako spojení folklóru a elektroniky. Zejména v Německu a Francii se tento styl rozvíjí dobrých dvacet let. O to ale nejde, Al-Yaman dokážou zaujmout rytmikou i aranžemi a v malých českých klubech je těžko někdo převálcuje. V Evropě pak mohou obstát jako dobrý průměr.

Celkové hodnocení: 70 %