V pondělí s Glenem Hansardem zahrajete ve Velkém sále pražské Lucerny, v úterý v brněnském Semilassu. Jak budou koncerty vypadat?

Od vydání nového alba jsme zatím absolvovali pouze jedno turné, a to ve Státech. Tam jsme se snažili za večer do koncertu zahrnout jak písně nové, tak písně ze soundtracku filmu Once, z alba The Swell Season i starší písně již vydané Glenovou kapelou The Frames. Určitě to i v Evropě bude vypadat podobně. Program se koncert od koncertu mění, ale v průběhu turné se set list mění míň a míň.

Název nového alba kapely Swell Season Strict Joy je z díla básníka Jamese Stephense. Čím vás tento básník zaujal?

James Stephens se nám s Glenem zalíbil nejprve svými romány. Teprve později jsme objevili i jeho básnickou tvorbu. Jeho příběhy jsou inspirované irskou mytologií, kterou pečlivě studoval. Je výborný vypravěč, líbí se mi, jak ovládá jazyk, užívá metafor, a i jeho románová tvorba je plná poezie, což je pro nás velkou inspirací při psaní textů k písním.

Z jeho sbírky Glena zaujala obzvlášť báseň s názvem Strict Joy, Strict Care. Pojednává o tom, že i ze smutku a zármutku se může zrodit pocit štěstí. Básník píše verše naplněné splínem, ale už tím, že na básni pracuje, zdokonaluje ji, záleží mu na ní, vzejde z toho něco krásného, něco, co dojímá nebo v člověku budí radost a pocit štěstí.

Jak vy osobně chápete název alba Strict Joy?

Strict Joy znamená Přísná radost, což je zvláštní snoubení obou slov. Pro mě to ale znamená to, že když člověk bere věci takové, jaké jsou, dobré či špatné, může být šťastný a radovat se z každého dne, neboť i když je pravda, že by se mohl mít líp, také by se mohl mít i daleko hůř. Taky zármutek člověka hodně naučí, co nás nezabije, to nás posílí a studna vyhloubená smutkem může být naplněná štěstím.

Na čem v současné době pracujete?

Na nových písních pracujeme průběžně, časem se určitě vrátíme do studia, abychom novou tvorbu zaznamenali a zdokumentovali. Tento rok bude pro nás naplněn především koncertováním s deskou Strict Joy. V únoru objedeme Evropu, na jaře pak Asii a Austrálii a také se budeme vracet do Spojených států.

Co filmové role? Přicházejí nabídky?

Filmové role a nabídky se objevily, nepřipadala jsem si však jako vhodná adeptka pro žádnou z nich a také jsem dost vytížená koncertováním. Ráda se k filmu vrátím, objeví-li se ta správná příležitost. Nedojde-li k tomu, nevadí. Jednou už jsem si to vyzkoušela a budu na to ráda vzpomínat.

Proč, nahlíženo nyní s odstupem času, film Once i vaše hudba tak zabodovaly nejen v Evropě, ale i v Koreji? Čím lidi oslovily?

Reakce byly všude jiné, lišily se tak, jak se liší povahové rysy různých národů. Všude však byly velice vřelé, lidé film přijali s otevřenou náručí.

Asi proto, že příběh o přátelství a nenaplněné lásce je něco, co každý zná, čím si jednou prošel. Možná je z filmu cítit, že pouto mezi mnou a Glenem není předstírané, jak to často bývá mezi herci, ale opravdové. Snadno se lidem ztotožňuje s postavami, tedy s námi, příběh je jednoduchý, zato upřímný.

Také má divák možnost skrz film poznat Dublin. I postavy poznává stejným tempem, kterým poznávají ony sebe navzájem. Ve filmu je naznačeno, že hudba je způsob komunikace, která dokáže nahradit jazyk. Stejně tak láska, ta slova nepotřebuje už vůbec.