Inscenace slavného italského filmového a operního režiséra Franka Zeffirelliho pochází již z roku 1987 a je charakterizována výpravností a výtvarnou nádherou dle režisérovy představy čínského dvora.
Zeffirelli je tradičně i autorem scény. Soustřeďuje se pouze na vztahy mezi hlavními postavami a ty ještě podává dost tradičně, bez jakýchkoli experimentů.

To ale zase dává možnost pěveckým hvězdám vyhrát si s rolemi bez různých „úletů“. V poslední verzi inscenace zpívá titulní roli Ukrajinka Maria Guleghina, Kalafa italský tenorista Marcello Giordani. Ten o přestávce překvapil české publikum v sálech, když pozdravil své příznivce v „Československu“, kde vystoupí na galakoncertu.

Hlasově i typově byl hvězdou inscenace, což nelze říci o ukrajinské sopranistce. Zavalitější pěvkyně moc princeznu nepřipomíná, nicméně hlasově odvedla slušný výkon, i když výšky příliš vyrážela, nedotahovala a celkově byl její hlas dost ostrý. Inscenace ale v závěru se vším třepotáním a máváním čínského dvora působí zastarale.