Hlavní obsah

Milenka Bertolta Brechta jako umělecká fikce

Právo, František Cinger

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Za román Brechtova milenka byl francouzský prozaik, dramatik a literární kritik Jacques-Pierre Amette v roce 2003 vyznamenán Goncourtovou cenou. Autor odborných prací o německé literatuře a Bertoltu Brechtovi si dovolil napsat uměleckou fikci.

Článek

Vyšel samozřejmě z reality. Slavný dramatik se opravdu v roce 1948 vrátil z exilu do Německé demokratické republiky. Komunista, vyšetřovaný v USA z neamerické činnosti, dostal příležitost vytvořit ve „východním“ Berlíně vlastní scénu.

Mimo jiné si stěžoval na stálé prověřování na kontrolním stanovišti z Berlína do Buckowa. A jeho verše: „Ó Německo, vidím tě v cárech,/A nejsi v tom samotné…“ byly vedením NDR vnímány velmi nelibě.

O tajné lásce k ženě nesoucí stigma

Autor se přiznává k vytvoření agentky Stasi, mladé herečky Marie Eichové, kterou důstojník tajné policie Hans Trow přemluví k jeho špiclování. Takže spolu s lehce načrtnutým portrétem dramatika, v jehož slavných hrách Eichová vystupovala, vznikl možná působivější příběh – tajené lásky Trowa k půvabné ženě, nesoucí stigma manžela nacisty a otce nacisty prominentního.

Zajímavý je rovněž vztah Brechtovy manželky Heleny Weigelové, která mu milostné vztahy tolerovala. „Brecht mi řekl, že mám nádherné tělo,“ říká Helena Marii. „V roce 1929,“ dodá s ironickým smutkem v hlase.

Inspiruje k přemýšlení nad odpovědností

Amette vytvořil prózu, v které promlouvá náznak neméně než akce či přímá řeč hlavních hrdinů. A inspiruje k přemýšlení nad odpovědností génia k umění i lidem, nad příčinami slídilství a motivy, kterými si člověk omlouvá, že tajně informuje o intimitě toho, koho obdivuje. Snad i proto, že rámec poutavé prózy činí Mariiny výslechy u Stasi a později u CIA.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám