Dominika a Jakub mají být zřejmě prototypy současné mládeže. Jejich hlavní životní problém je, že se spolu nemají kde vyspat. Dominika je sice ještě panna, ale zdrženlivě se zrovna neprojevuje. Řešení naleznou za zdmi od šedesátých let opuštěné uherskohradišťské věznice, kde k sexuálnímu aktu, v místní kapli, opravdu dojde.

Následně režisér Ján Novák začne těžit z naivně hororových komponent (neočekávaná prásknutí dveří, jejich samozamykání, hlasy v dáli) a kolem postupně obživne prostředí věznice padesátých let, kterému pevnou rukou vládne Felix Koníček (inspirovaný postavou vyšetřovatele Aloise Grebeníčka).

Bídné herecké výkony

Nejdříve, proč je Klíček špatný film. Začíná to bídnými hereckými výkony. Tomáš Šulaj má sice Cenu Thálie, ale na plátno nepatří, jeho přehrávání plné patosu je místy víc než bolestivé. Petra Vlčková na tom není o mnoho lépe, jen nedostává tolik prostoru a leccos zachraňuje alespoň stopami charismatu.

Ani zkušení herci ovšem nebodovali. Jan Přeučil definitivně dokazuje, že již zvládá ztvárnit jen karikaturu sama sebe a vzbuzuje spíš útrpný úsměv než strach, který by z jeho role (hraje právě Koníčka) měl čišet. Rovněž vězeňkyně Eva Hrušková se po celou dobu koupe v křeči. A byť jsem při novinářské projekci s úlevou vydechl „konečně herec“, když se v záběru objevil Stanislav Zindulka, ani on tady nevychází z vlastních profesních stereotypů.

Nemohou ale za to samozřejmě jen herci a herečky. Jednak jim dost ublížily odfláknuté postsynchrony a především nemají dohromady co hrát. Scénář je totiž minimálně na úrovni samotných dialogů zoufalý. Prakticky tady nepadne replika s více než pěti slovy, které navíc dohromady většinou tvoří jen nějakou banalitu. Rovněž pokus o trochu mystickou pointu se zcela minul účinkem, asi i proto, že než k ní tvůrci dojdou, byť film trvá jen 70 minut, publikum už dávno zívá nudou.

Postavy samotné šustí papírem, charaktery dozorců mají hloubku rozlitého mléka, není tady ani jedna osoba, která by ve vás vzbudila sebemenší emoci. Výsledek tak jde zcela proti záměru tvůrců.

Filmu chybí kontext, potřeboval by dvouhodinovou přednášku

Vlastně je vám úplně jedno, že někdo někoho mučí. Jaký kontrast s tím, když vám skutečný politický vězeň vypráví třeba jen, jak si s kamarády šetřili z nuzných porcí chleba, aby si z nich mohli udělat šachy či sošku Ježíše.

Jak řečeno na začátku, nedoporučoval bych Klíček ani k dopolednímu promítání na školách. Zcela totiž pomíjí kontext a potřeboval by minimálně dvouhodinovou přednášku, která by ho doplnila. Od začátku do konce totiž netušíme, proč byli vězni zavření, v jaké době se pohybujeme, co se děje za zdmi věznice. Byť se tím filmaři vyhnuli ideologické pasti, nezůstalo v Klíčku vlastně nic, co by školáci a školačky měli vidět.