Když se k němu konečně přiblížili dva pohraničníci, předpisově se jim zahlásil: „Dobrý den, soudruzi! Přicházím ze Západního Berlína a chci sloužit v Národní lidové armádě NDR nebo u vašeho útvaru“.

Ten příběh se odehrál 23. července 1986. Přeběhlíkovo přání zůstalo nevyslyšeno. Prozradily ho župan a pyžamo z psychiatrické léčebny. Úřady NDR ho šupem vrátily zpátky.

Historik Martin Schaad, autor knihy o bizarní kapitole německého rozdělení, vypátral v archivech někdejší východoněmecké tajné služby Stasi svědectví o 410 případech útěku ze Západu na Východ, v nichž vystupovalo přes 500 lidí.

Opilci a sázkaři

Podobně jako Still velkou skupinu „skokanů“ přes zeď tvořili duševně vyšinutí. „Není náhoda, že se pokoušeli proniknout přes úsek u Falkenhöhu. Přímo naproti se nacházela Zemská psychiatrická klinika Spandau. Pacienti se při vycházkách dívali na hraniční zeď. Považovali ji za příslib, za nímž se skrývá lepší život,“ vysvětlil Schaad listu Potsdamer Neueste Nachrichten. Stasi je považovala za provokatéry nastrčené západoněmeckou rozvědkou BND, aby otestovali východoněmecký bezpečnostní systém.

Početné zastoupení měli mezi přeběhlíky také opilci a lidé, kteří se vsadili s přáteli. „Známe i případy, kdy lidé chtěli přes zeď z lásky,“ vybavuje si historik. Jeden západní Němec měl v NSR snoubenku. Východoberlínské úřady zamítly její žádost o vystěhování. „Snoubenec chtěl kolem sebe vyvolat rozruch, dostat se do zpravodajství a tím tlačit na východní Němce. Povedlo se mu to - dostal se přes zeď a na první stránky novin. Osm týdnů poté, co ho NDR vypověděla zpět do Západního Berlína, směla jeho snoubenka vycestovat,“ podotýká Schaad.

Vytáhl kladivo

Noční můrou se pro Stasi stal John Runnings, mírový aktivista z USA. Protestoval proti rozdělenému světu, proti hranicím hlídaným vojáky. Přelezl zeď ze západu a na východě do ní začal bušit kladivem. „Provokoval východní Berlín. ten ho nechtěl skřípnout, protože věděl, že o to Runnings stojí. Dostal osmnáct měsíců podmíněně a ihned putoval zpátky,“ upozorňuje Schaad.

Tím ovšem Runningsův příbeh neskončil. Na jaře 1989 chtěl zaútočit na zeď obrovským beranidlem, které si sám vyrobil a připevnil na svůj džíp. Západoberlínská policie ho zadržela kvůli rušení silničního provozu.

Stasi však byla připravena prohlásit ho za psychopata. „Jaký paradox - psychicky nemocní lidé se pokoušeli zdolat zeď. Stasi je měla za provokátery. Naopak největšího provokatéra chtěla prohlásit za blázna,“ uzavírá Schaad.