Hlavní obsah

Abba dobyla muzikálový svět

Novinky, Rostislav Matulík

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

LONDÝN

V sobotu 6. dubna 1974 vyhrála v britském letovisku Brighton cenu Eurovision Song Contest vcelku neznámá švédská skupina Abba. Následovala hvězdná kariéra, pád - a triumfální návrat. Přesně po čtvrtstoletí ovládly melodie Abby díky retromuzikálu Mamma mia! Londýn podruhé, a vládnou mu dodnes.

Článek

Mezi těmito milníky stačili Aghneta Fältskogová (52), Benny Anderson (56), Björn Ulvaeus (57) a Anni-Frid Lyngstadová (57) dominovat osm let světové popové scéně, vyvolat vlny "abbamánie" v Evropě, Japonsku, Austrálii, Mexiku a Zimbabwe, a také se navzájem oženit, povdávat a rozvést. Bilance je úctyhodná - Abba prodala odhadem 350 miliónů desek a ještě dnes se jich denně prodává na celém světě v průměru 3600. Déle se na žebříčku singlů udrželi jen Rolling Stones, Elvis Presley a Beatles.

V roce 1977 dobyla skupina i svět stříbrného plátna se snímkem Abba ve filmu. Příchod 80. let však skupinu zastihl v krizi a konec na sebe nedal dlouho čekat. V roce 1978 se rozvedli Aghneta a Björn, v roce 1981 Frida a Benny, a se skupinou to šlo dramaticky z kopce. V srpnu 1982 nahrála čtveřice ve stockholmském studiu Polar poslední písničku The Day Before You Came. Pak se po skupině na deset let úplně slehla zem. Po její hudbě však nikoli.

V roce 1992 vydali britští Erasure coververze několika hitů skupiny a přispěli tak k její nečekané renesanci. To vedlo k vydání alba Abba Gold, které se okamžitě dostalo v žebříčku nejlepších alb na první pozici a prodalo se ho dvacet miliónů kusů, přičemž jen v Británii to byly čtyři milióny kopií. Bývalí členové kapely seděli doma a nestačili se divit. Důležité však bylo, že skupina získala úplně nové generace fanoušků, což nemohlo zůstat bez odezvy. V jediném roce 1994 následovaly dva filmy, hojně využívající melodie Abby - Muriel se vdává a Priscilla, královna pouště. Přibyli další příznivci a dozrál čas pro netradiční comeback.

Hudba by byla, jenom chybí děj

"Z Abby musíme udělat pořádný muzikál a já vám říkám, že to bude bomba," tvrdívala prý britská producentka Judy Craymerová (42) více než deset let. "Bude to minimalistická, jednoduchá a efektivní záležitost," dodávala přesvědčeně. Měla ovšem také pořádné štěstí. Rozpad Abby totiž neukončil hudební spolupráci Benny Andersona a Björna Ulvaeuse, kteří společně s Timem Ricem uvedli v Londýně muzikál Šachy a rodnému Švédsku darovali muzikál Kristina. Duo B se nechalo přesvědčit a plán začal dostávat konkrétní obrysy. Největším problémem byla ovšem dějová linka, na kterou by bylo možné 22 nejpopulárnějších hitů logicky navěsit. V lednu 1997 zvítězil nápad britské dramatičky Catherine Johnsonové nepostavit děj na historii skupiny, nýbrž na úplně nezávislém romantickém příběhu ze současnosti.

Tajnosti řeckého ostrova

Děj se odehrává na blíže neupřesněném řeckém ostrůvku v Egejském moři, s bílými zdmi, tavernou a britským osazenstvem. Jeho osu tvoří příběh 20leté vdavekchtivé dívky Sofie (Lisa Stokkeová), která má zásadní problém - partnera sice má, ale k oltáři chce jít v doprovodu otce, kterého teprve musí nalézt mezi třemi muži. Z deníku její svobodné matky, životem zkoušené čtyřicátnice Donny (Louise Plowrightová) totiž vyplývá, že před dvěma desetiletími ji utěšovali v těsném sledu za sebou tři přátelé: bankéř, architekt a píšící cestovatel. Sofie se rozhodne pozvat matčiny nic netušící expartnery na svatbu bez vědomí matky, která na zprávu reaguje, jak jinak, písní S.O.S.

Toto schéma se pak odvíjí celým muzikálem: písně The Winner Takes It All, Money, Money, Money, Dancing Queen, Knowing Me, Knowing You, Take A Chance on Me, Gimme! Gimme! Gimme! se objevují v nápaditém a novém kontextu, navíc často s odlehčující sebeironií. Scénář vtipně využívá jednoduchosti Andersonových a Ulvaeusových textů, kterým sice kritikové nikdy příliš nepřáli, ale když se hudba, text a děj v několika případech harmonicky sejdou, výsledek stojí za to. Diváka napíná také čekání na Brity oblíbené Waterloo, které se ovšem dostaví mimo děj až při děkovačce a v playbacku, který přece jen poodhalí rozdíl mezi originálem a muzikálovou verzí. Děj však gradaci neztrácí - Donna s milenci podle očekávání zúčtuje a k oltáři nakonec jde někdo úplně jiný, než se divák od začátku naivně domníval.

Premiéra zastavila Londýn

Ačkoli premiéru mírně zastínil fakt, že Aghneta i Anni-Frid odmítly účast, 6. dubna 1999 zkolabovala londýnská doprava a Divadlo prince Edwarda poblíž Leicester Square se naplnilo celebritami k prasknutí. Během přestávky se sázelo, které hity v druhé půli zazní a než muzikál skončil, v chodbách a uličkách tancovala většina z 1650 platících diváků. Na investici ve výši pěti miliónů dolarů (150 miliónů korun) si dvouapůlhodinový muzikál vydělal za pouhých 27 týdnů, což není nijak překvapivé vzhledem k tomu, že od premiéry je ustavičně vyprodáno. Podle odhadů Mamma mia! přilákala jeden a půl miliónu lidí a imigrační úředníci se už dávno přestali ptát švédských turistů, co je do Londýna přivádí.

V říjnu 2000 dorazil muzikál na Broadway, poté, co předtím slavil úspěchy i v Austrálii a v Kanadě. Němečtí fanoušci Abby si mohou osvěžit paměť od loňského listopadu v Hamburku, kde bylo navíc uvedení Mamma mia! první neanglicky mluvenou produkcí. "Překlad je v některých zemích nezbytný, ale publikum si už po deseti minutách ani neuvědomí, že texty nejsou anglicky," tvrdí Ulvaeus. Možná tím nepřímo naznačuje, že bychom se mohli dočkat také české verze.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám