Nejen kvůli Menottiho hudbě, která je dědicem pucciniovské a mascagniovské melodičnosti říznuté líbivostí amerického muzikálu, ale i pro příběh o falešném médiu Madam Floře, která zneužívá touhy rodičů ještě alespoň jednou zaslechnout hlasy svých zemřelých dětí, a v neposlední řadě pro inscenaci samotnou.

Režisérka Kristina Belcredi se scénografem Janem Křížem uzavřeli příběh do stylizovaného pokoje, v němž aktéři s výrazně barevnými kostýmy berou na sebe i expresivní charaktery svých postav.

Vynikající výkon podala na první premiéře Markéta Viterová. Výborně vystihla Flořino propadání se do panického děsu poté, co jí během seance sáhla na hrdlo ledová ruka. Nesnadný pěvecký part i hereckou charakteristiku postavy zvládla Viterová na výbornou.

Méně se pěvecky dařilo Anně Jelínkové v roli Flořiny dcery Moniky, němou postavu cikánského chlapce Tobyho přesvědčivě ztvárnil hostující Jan Adámek.

Postavy účastníků seance vytvořili v dobře sezpívaném triu Jaroslava Hatiarová, Kateřina Vlčková a Martin Dvořáček. Janáčkův akademický orchestr Petra Lichnovského zněl v příjemné barevnosti a hráčské preciznosti. Menotti by se svým českým, respektive moravským debutem mohl být jistě spokojen.