Můžete popsat, jak probíhala spolupráce s triem Roberta Balzara? Musel jste v ní uplatnit jiný přístup než ve svých vlastních projektech?

Ne, já jsme skutečně nemusel uplatňovat odlišný přístup, což bylo hezké, protože - jak jsem už několikrát řekl - kapela je tak dobrá, že jsem jen přišel a začal s nimi hrát. Bylo to velmi příjemné a já jsem nic nemusel měnit.

A co se týká mé hry, já mohu hrát jen tak, jak hraju, jaký sám jsem, a ono to fungovalo. Jediný rozdíl je v tom, že s kapelami jako je tato, já vytvářím melodii a nemusím hrát příliš mnoho akordů. Na tom jsem nemusel nic měnit, protože Stanislav Mácha je velmi dobrý klavírista.

Na Tales jsou i vaše skladby. Složil jste je speciálně pro desku, nebo jste použil straší nápady?

To jsou starší písně, Robert je přede mnou zmiňoval, když jsem přijel do Prahy zkoušet, tak jsme zkoušeli právě tyto. Jsou dob mých počátků, ale Robertovi se velmi líbí a já si myslel, že je to dobrá příležitost je zase hrát, protože já je už nehraju. Speciálně pro tento projekt jsem nic nenapsal, ale možná pro něj něco složím nyní.

Proč jste se rozhodl hrát s Robertem Balcarem?

Splupráce začala díky Miroslavu Vitoušovi. On mě představil Robertovi. To bylo poprvé, kdy jsem se potkal s Robertem Balzarem a jeho kapelou. Těšilo mě s nimi hrát a Robert hodně chtěl, abych s ním nahrával. A když mě Robert požádal, abych s ním odehrál toto turné, přirozeně jsem to přijal, protože chci s ním pracovat a baví mě s nimi hrát.

Vy jste hrál i s Georgem Mrazem. Jsou čeští kontrabasisté něčím zvláštní?

Možná, že ano, Miroslav, George i Robert jsou fantastičtí kontrabasisti. Možná je to pivem, které pijí a které je dělá tak specifické.  Mají neuvěřitelnou techniku, velmi oceňovanou. George je jedním z mích favoritů, hrál jsem s ním v kapele asi pět let.