Atmosféru Benátek evokuje mělký bazén, jenž je široký 12 metrů, vysoký sedm centimetrů a dlouhý osm metrů a podle šéfa umělecko-technického provozu SOP Rudolfa Krejčího pojme zhruba pět metrů krychlových vody. "Čerpáme ji dvě hodiny. Je to velmi náročné časově na přípravu i likvidaci. V tomto rozsahu je bazén na naší scéně nainstalován poprvé," řekl Krejčí. Proto, aby se umělci nenastydli, se do bazénu napouští teplá voda.

Moderně pojatá scéna, kterou vytvořil německý výtvarník Tom Schenk, klade důraz na jednoduchost. Díky ní vyniká i technicky náročné osvětlení, jež vytváří na vodě hru světel. "Museli jsme zajistit jiné aparáty, než jsou v divadle k dispozici. Způsob svícení je odlišný od toho, co používáme. Dokoupili jsme aparáty zhruba za 350 000 korun a použijeme je v dalším provoze," dodal. Výrazový tanec ovlivněný japonským divadlem předvádí soubor baletu SOP doplněný externími tanečníky. Ostatní vybavení, včetně kostýmů, dekorace i pomocných prvků, operní dům převzal.

Dílo, které se inspiruje slavnou novelou Thomase Manna, je považováno za vrchol Brittenovy tvorby. Stejně jako legendární Viscontiho filmové zpracování látky přináší reflexi o podstatě umělecké tvorby, ideálu krásy, síle lásky a smrti.

Hudbu nastudoval britský dirigent Hilary Griffiths, častý spolupracovník SOP, působící převážně v Německu. V pěveckých rolích se představí mezinárodně uznávaní britští pěvci. Gustava von Aschenbacha ztvární Alan Oke, cestujícího a dalších šest rolí Peter Savidge a hlas Apollóna William Towers.

Operou vzdal poctu životnímu partnerovi 

Operou, o níž pravděpodobně Britten tušil, že bude poslední, chtěl vzdát poctu svému životnímu partnerovi, tenoristovi Peteru Pearsovi, s nímž prožil takřka 40 let. Britten jej doprovázel na klavír na mnoha koncertech a napsal pro něj i řadu tenorových rolí. O Brittenově homosexualitě se však za jeho života nemluvilo.

"V této inscenaci vyprávím příběh o konci života jednoho muže... Nedokážu však podat žádnou konkrétní výpověď či vysvětlení Aschenbachova jednání. Mohu jediné - totiž ukázat, jak překvapivý a záhadný je život každého jednotlivce," tvrdí režisér Oida.

Dílo do jisté míry vyjadřuje životní postoj Brittena a Pearse bez ohledu na společenské konvence, pro nějž museli ve své době najít značnou osobní odvahu. Ve Státní opeře bude mít Smrt v Benátkách pouze čtyři březnové reprízy. Poté ji v květnu uvede opera v Lyonu a v říjnu poputuje do Toronta.