Už ta formulace je pozoruhodná: anticenu kritiků za nejhorší film „nahrazuje“ cena akademiků za film nejlepší. Ještě zajímavější však je tu slůvko definitivně. V překladu totiž znamená „konečně se to podařilo!“

Anticena Plyšový lev vznikla v rámci Českého lva v roce 1993 jako obdoba mnoha podobných, od „antioscarových“ Zlatých malin až třeba po cenu Flaming Hobbit za nejlepší špatné filmy roku.

Prvního Plyšáka dostala Kanárská spojka, pak Ještě větší blbec, než jsme doufali, Divoké pivo a za rok 1996 film Už. Režisér Zdeněk Tyc si jako jediný přišel anticenu  převzít a výsledkem jeho zřetelného smutku až zoufalství bylo, že příští rok nebyl Plyšový lev udělen vůbec a od příštího roku organizátoři (nikoliv oslovovaní hlasující novináři) začali anticenu sunout dál a dál od lesku a oslav vítězů.

Plyšák skončil v mailu

Nejdřív z hlavního sálu Lucerny na nominační večer, poté byl oznamován jen na tiskové konferenci a předáván dlouho poté v přítmí klubu Mat, až skončil v emailu, rozesílaném jakýmsi poloutajeným způsobem některým novinářům.

A je to možná náhoda, že zhruba ve stejné době, kdy výkonný ředitel České filmové a televizní akademie Petr Vachler natočil svůj režijní debut, novináři nepříliš vřele přijatý film Doblba, začal také na tiskových konferencích hlásat, že usiluje, aby byl Plyšový lev zrušen, protože to není taková legrace, jak jsme doufali. Že mu to akademie nechce odsouhlasit, ale bude o to usilovat dál. Stalo se.

V nynější zprávě není uvedeno, zda to akademie konečně odsouhlasila, natož proč nebo zda to rozhodli v pořádající VAC sami. Konec konců na tom nesejde. Hlavně, že se cena přestane udělovat a lesk a sláva večera, kde hlavní starostí je, kdo a jak vtipně ho bude moderovat, nebude Už nikdy narušována ani pomyšlením na to, že vedle nejlepších máme také nejslabší filmy. Sláva a stokrát sláva českému filmu! Král je sice nahý, ale oslavujme dosažené úspěchy a těšme se na ještě lepší, zářivější zítřky!