Pokud debutové album Xindla X Návod ke čtení manuálu něco postrádá, je to skromnost. Autor je bravurní v práci se slovy, která provokují. V jeho textech je hodně sexu a touhy po něm, spousta sebestředného „já“, posměch životu a zvykům své generace, trápící se již zvolna přicházející krizí středního věku.

Ví o absenci citu, víry a morálky, které se přitom zdaleka netýkají jen jeho okolí. Aby mohl takový cynismus v textech mít, musel ho poznat, v lepším případě zažít. Je to ostatně nejlepší způsob, jak v hudbě vykřiknout.

Xindl X zpívá i hovoří. V jeho písních je folkové písničkářství posazeno vedle hip-hopu, náznaků jazzu nebo soulu. Nebere jako základ zapamatovatelnou melodickou písničku. Pro něj je mnohem důležitější slovní sdělení usazené na podkladu zajímavého hudebního nápadu jdoucího napříč žánry.

Možná toho ale na desce moc napovídá. Texty jsou dokonale padnoucí, vycizelované, kdyby ale někdy ubral, mohlo být poselství zřetelné hned. Není to totiž hudba pro nesoustředěné uši. Aby cosi zanechala, vyžaduje pozornost. Tak je to přece poctivé, a pro dnešní dobu odvážné.