Tvrdit, že Pavel Khek s Martinem Vokounem vytvořili parodii na Stokerův horor, by bylo zjednodušením. Samozřejmě že vše se děje s pečlivě obtaženými konturami – a to přeneseně i doslova – Dracula Jana Konečného má temné stíny kolem očí a dlouhé prsty zkroucené chtíčem, revmatismem či rodovou degenerací, ušlechtilá Mína Zuzany Dřízhalové statečně bojuje s přitažlivostí aristokratického upíra (ale také si potají listuje v Kámasútře), Lucy Barbory Polákové svůdně pootevřenými krvavými rty smyslně zírá na své oběti... a vlci vyjí.

Aqualung hraje především své okouzlení naivní romantikou Stokerova románu a v poměrně čisté nadsázce, jež nezapře poučenost souboru hutností a střihem komiksu je úspěšně přenáší na publikum. A to se docela dobře baví. Hrdinové jsou ušlechtilí, zlo je patřičně přitažlivé i odpudivé, nakonec je potrestáno a dobro opět zvítězí.

Atmosféra lodi Tajemství bratří Formanů inscenaci velice svědčí, nejen stoly proměněné v hroby, ale i zvuky zalétávající pod plachtu zvenčí jako štěkot psa či kvákání kachen dokonale dotvářejí představení, zvláště když je herci dokážou pohotově zapojit do hry. Jistě by stálo za úvahu sehrát celý kousek bez pauzy, zvláště když druhá část dospěje k rychlému konci během pouhých 25 minut.

Poslední šanci užít si příjemného strachu i zábavy při představení Draculy mají diváci dnes od 20.30 na lodi Tajemství, kotvící pod Libeňským mostem v pražských Holešovicích. Kdo to nestihne, ať nepropadá trudnomyslnosti – snad se mu to podaří v příští sezóně v Dejvickém divadle. Loď má ovšem své kouzlo a navíc, jak známo, Stokerův hrabě Dracula měl s opouštěním lodě vždy problémy. Doufejme, že inscenace Aqualungu při vylodění na svém půvabu nic neztratí.

 

Bram Stoker: Dracula

režie: Pavel Khek, Martin Vokoun, premiéra 27. června 2008 na lodi Tajemství