Článek
„Život si pro nás přišel ve formě žen, zábav, společnosti, plesových dobrodružství, a my jsme výzvu přijali a šli tomu vstříc,“ říká vypravěč, který se setkává s desítkami žen, pravda, většinou klamaných a zklamaných. Ne každá se však dá.
„Jsem dáma, ve svém životě si budu hrát hlavní roli, to jsem si předsevzala. Svět a život jedno je. Já jsem svůj svět,“ řekla si jedna z nich, právě ta, jejíž poprsí vypravěče pokaždé rozrušilo. „Na životě se musí štěstí vynutit, tady není žádná omluva,“ říká autor, když komentuje další příběh.
Překladatelka Anna Rossová velice citlivě přeložila Esterházyho prózu, takže je zřejmá jeho hra s jazykem. Nejen příběhy, ale i jazyková ekvilibristika vytváří ony pomyslné barevné body, které se spojují v nový obraz. Autor si hraje nejen s fiktivními postavami, ale vyprávění prokládá příběhy různých „estébáků“ a komunistických politiků, jejichž projevy mají zvláštní půvab, když čtenář ví, jak dopadli.
Často to jsou příběhy neznámých hrdinů, jako byl Pál Királyhegyi, který se v devětačtyřicátém rozhodl jít na poštu a poslat telegram: „J. V. STALIN MOSKVA KREML REŽIM SE NEOSVĚDČIL STOP KIRÁLYHEGYI.“ Jenomže autor pak ve snu vidí, jak se z Vácovské ulice v Budapešti valí tanky. A zamrazí, když nechá na demonstraci promluvit Jánose Besze, řezníka a uzenáře. Mezi významnými osobnostmi měl nejsilnější hlas, kterým zvolal: „Chcete být otroky?“
Dav ani nestačil strávit, na co se ho ptal, a už volal: „Chceme! Chceme!“ A tím byl projev ukončen.
Péter Esterházy: Malá maďarská pornografie, Mladá fronta, přeložila Anna Rossová, doslov Evžen Gál, 152 stran, 229 Kč