Režisér Roman Polák zasadil příběh Tří sester do dnešního města kdesi v Čečensku. Brigáda ruských vojáků navštěvujících sestry Prozorovovy se tak posunula do role okupantů a volání sester po Moskvě uprostřed žhavého ohniska konfliktu nabylo na smyslu a intenzitě. Nikoli nelogický výklad obohatil postavy i situace o nové významy.

Výrazně ironizující a hořký podtext dostalo z úst ruských okupantů filozofující žvanění o příštím krásném životě, pro který je potřeba již dnes připravovat půdu, stejně jako nekonečné úvahy o potřebě pracovat a zdokonalovat lidstvo prožívaným utrpením. Novou motivaci získal agresivní protest Soleného, z něhož Robert Roth učinil málem jednu z hlavních postav, i naprosto odevzdaná rezignace doktora Čebutykina Mariána Labudy, zatímco ušlechtilost urostlého Veršinina Jána Kronera se místy stávala nesnesitelnou pózou.

Požár ve třetím dějství se proměnil v jeden z mnoha projevů odporu místních Čečenců, ztělesněných postavou zpustlého, zarostlého a domorodé kletby mumlajícího Feraponta Leopolda Haverla, s nímž do domácnosti Prozorovových proniká hrozivý, neznámý a nenávistný muslimský živel.

Ne vše je ale v této inscenaci striktně podřízeno „čečenskému“ přesazení. Postavy sester prožívají své osobní tragédie v intencích Čechovova textu, jsou ale vystaveny temnější a bezvýchodnější výlučnosti, jež je se stále větší naléhavostí obkličuje a pohlcuje. Cesta do Moskvy, na začátku tak blízká, se stává naprosto nereálným snem, z něhož probuzení může skončit nejen duchovní, nýbrž i fyzickou likvidací rodiny.

V tomto kontextu nabývá obsedantní únava Olgy (Diana Mórová), sebezáchovné výtrysky hysterie Máši (Zuzana Fialová) a rychle uvadající dětinská radostnost Iriny (Táňa Pauhofová) na ostřejších barvách a obrysech. Scénografie Pavla Boráka  zahání sestry čím dál častěji do kouta mezi bílé stěny, odkud není úniku. Skvělou charakteristikou obdařila Ingrid Timková postavu Natálie, kterou z roztomilé nevkusné husičky dovedla k nebezpečně životaschopné agresorky, vedle níž se k smrti upíjí Prozorov Tomáše Maštalíra vystřižrný spíše z Dostojevského než z Čechova.

Polákovy Tři sestry předvedly inscenaci, jež nenásilnou aktualizací podtrhuje a ozvláštňuje Čechovův text. Mohly jít v „čečenském“ výkladu klidně i dál, mohly být méně rozvláčné (tři a půl hodiny), ale bylo to herecky naplněné, srozumitelné a aktuální divadlo.   

A. P. Čechov: Tři sestry
Překlad Vladimír Strnisko, režie Roman Polák, dramaturgie Martin Porubjak, scéna Pavel Borák, kostýmy Peter Čanecký, hudba Michal Novinski. Představení SNP 13. 4. 2008 ve Stavovském divadle v Praze.