Článek
Jejich téma je nabádavé, a trochu i publicistické. Připomíná nevážně pětačtyřicáté výročí kafkovské konference na zámku v Liblicích. V roce 1963 se skupinka členů tehdejšího Svazu čs. spisovatelů rozhodla vrátit Kafku Praze. Konference se změnila v politickou demonstraci. Pamětníky, ale i historiky bývá označována za předznamenání pražského jara 1968.
Hravě o vážné době
V našich časech zatloukání a nových dezinterpretací politické oblevy 60. let je potřebné připomínat klíčové okamžiky začátku neopakovatelného, zejména kulturního vzepjetí, jež během jediné „pětiletky“ vyneslo Československo v mnoha oblastech do popředí evropských avantgard.
Faktické uvedení Kafky do kontextu myšlenkových proudů oněch časů podnítilo sblížení středoevropských sousedů. Kafka představuje vrstevnatost, a zároveň složitost soužití obyvatel v tomto prostoru.
Kvintet aktérů připomíná dobovou kulisu liblické konference: od slídilství všudypřítomných estébáků, opatrnických projevů východoněmeckých účastníků, groteskního posvěcení setkání čipernou Marií Majerovou až po zásadní vystoupení Eduarda Goldstückera, Milana Kundery, Ernsta Fischera atd. Pavel Tesař, Miroslav Hanuš, Jan Vondráček, Martin Matejka nám předkládají k uvěření fakta i legendy. Zvláštní úkol připadl Martinu Velikému, který v postavě Gróňana ztvárnil katatonicky zmrtvělý euroskepticismus.
Zase to začalo Kafkou
Liblice by měly zůstat pojmem. V roce 1987 jsme kráčeli s Janem Skácelem a s výtvarníky Janem Rajlichem a Miroslavem Šimordou z premiéry Kafkovy Ameriky v brněnském Ochotnickém kroužku. „Zase to začíná Kafkou,“ odtušil básník, který si jinak na repetice moc nepotrpěl.
Divadlo v Dlouhé Praha – Pavel Baďura, David Drozd: Kafka je mrkev. Režie Baďura, dramaturgie Drozd, hudba a zvuky Jan Vondráček, světla a efekty Michal Dolníček, výtvarná spolupráce Tomáš Zmrzlý. Premiéra 7. dubna 2008