Článek
V knize pojmenované Miloslav Švandrlík vzpomíná… Zrovna teď musíš čůrat? cituje autor chvíli, kdy se rozhodovalo o vydání tohoto bestselleru. „Ukončete kapitolu a dáme knížku do výroby jako první díl,“ řekl mu po 21. srpnu 1968 pan Čábela, který v Havlíčkově Brodě obnovil zrušené nakladatelství. „Třeba se dočkáme i druhého, ale teď sebou musíte hodit,“ sbalil sedmnáct kapitol a odjel do Brodu. Kniha vyšla, i když o ni projevili později zájem i důstojníci StB. Ti se nakonec nejvíc zajímali o ty, kdo populární text rozmnožovali.
Švandrlík se narodil 10. srpna 1932 v Praze a tatínek nechal postavit domek v Chodově, kde spisovatel žije dodnes. Otec ho vzal i na jednu slávu: „Ten okamžik si, synku, pamatuj! Generál Syrový je druhý Žižka a ten nás před Hitlerem ubrání. Vpiš si to do paměti, jednou o tom budeš vyprávět svým dětem,“ říkal mu v okamžiku, kdy měli naději zahlédnout bývalého legionáře. „Když mně se chce čůrat,“ pravil syn, sedící otci za krkem.
S laskavostí Švandrlík prochází dětstvím, studii režie na DAMU, mluví o spolupráci s režisérem Alfrédem Radokem i roli vychovatele korejských sirotků.
„V kapitalismu jsem se narodil a v kapitalismu patrně taky umřu,“ řekl po čtyřiceti letech Švandrlíkovi Jindřich Bešta, posrpnový šéfredaktor časopisu Dikobraz, který mu nabídl, aby pokračoval v psaní. Humorista vzpomíná, jak mu pomohli i Grossmann se Šimkem, když ho pozvali do divadelních pořadů.
Kdo by čekal vzpomínky k popukání, bude zklamán. Kdo zná Miloslava Švandrlíka a jeho knihy, rád se dozví řadu zajímavostí, o nichž neměl ani tušení.
Miloslav Švandrlík vzpomíná… Zrovna teď musíš čůrat? Epocha, 352 stran