Hlavní obsah

Na plátnech festivalu Berlinale teče ropa i krev, bují emoce

Právo, Věra Míšková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

BERLÍN

Adaptace literárních děl nesou na filmová plátna nejsilnější příběhy - tak lze charakterizovat dosavadní průběh Berlinale, jemuž dominuje drama Až na krev, které režisér Paul Thomas Anderson natočil na motivy románu Uptona Sinclaira Petrolej z roku 1927.

Foto: Reuters

Daniel Day-Lewis, Paul Dano a Paul Thomas Anderson v Berlíně představili film Až na krev.

Článek

Mluví se dokonce o tom, že festival viděl hned druhý den Zlatého medvěda. Jen stěží si totiž lze představit, že by program nabídl větší zážitek než tento oscarovými nominacemi ověnčený příběh ropného magnáta z přelomu 19. a 20. století.

Sám Anderson by přitom mohl dostat Oscary tři - jako scenárista, režisér a spoluproducent. Daniel Day-Lewis může čekat Stříbrného medvěda za nejlepší herecký výkon Berlinale a pak také Oscara - za herecký výkon v hlavní roli.

„Počítám, že je dostaneme všechny,“ zasmál se v Berlíně Anderson otázce, jak vidí jejich oscarové šance. Pak ale připomněl dva hlavní konkurenty, Pokání a Tahle země není pro starý: „Je tam víc výborných adaptací dobrých knih se silnými příběhy a skvělými postavami.“

Z chudého horníka mocným mužem

Vynikající scénář napsal Anderson podle prvních sto padesáti stran pětisetstránkového Petroleje. Kromě toho se inspiroval osudem ropného magnáta Edwarda Dohenyho. Tak stvořil postavu Daniela Plainviewa, jenž se z chudého horníka stal bohatým a mocným mužem, získal všechno, co lze vlastnit, a zároveň ztratil vše, co mělo skutečnou hodnotu.

Film je strhujícím dramatem, v němž jsou opravdu až na krev odhaleny všechny stavební kameny, na nichž vyrostla Amerika - odhodlání a schopnost vydřít peníze a moc, víra a rodina jako mravní základy. A všechna arogance, s níž byly tyto hodnoty pošlapány. Ne náhodou si Anderson vybral román, který vypráví o počátcích těžby ropy a aniž by sebeméně tlačil na pilu, zřetelně a jasně říká: nic z toho, o čem vyprávím, se dodnes nezměnilo.

Velký podíl na působivosti má až neuvěřitelný výkon Daniela Day-Lewise, který Plainviewovi odevzdal pot, krev i duši a úžasným způsobem ztvárnil muže, jenž na jedné straně bez ohledu na přelámané kosti dobýval rudu, měl v sobě laskavost a smysl pro humor, aby pak v záchvatech agresivity a bezuzdného opojení mocí ničil vše, co pracně vystavěl.

„Myslím, že Paul točí pořád stejně, vždycky jsou to především silné příběhy,“ odpověděl Day-Lewis za Andersona na otázku, proč změnil po slavných Magnóliích a filmu Opilí láskou filmařský styl, a ten mu za tu odpověď poděkoval. V Česku diváci film uvidí 27. března.

I další velmi očekávaný soutěžní příspěvek vznikl podle literární předlohy. Snímek Elegy natočila Isabela Coixetová podle Pulitzerovou cenou vyznamenané předlohy Philipa Rotha s Penélope Cruzovou a Benem Kingsleym v hlavních rolích. Drama plné vášnivých emocí je příběhem charismatického profesora a jeho krásné žačky.

Berlinale samozřejmě nabízí i méně efektní filmy, ale najdou se mezi nimi pozoruhodná díla. Čínský V lásce si věříme se zabývá problémem vztahů lidí, kteří se mají vyrovnat s ožehavým problémem: dítě rozvedených rodičů, z nichž každý má již nového partnera, onemocní leukémií a jediná naděje na záchranu je v transplantaci kostní dřeně od sourozence. Toho však holčička zatím nemá... Řešení je nasnadě, pro čtyři zúčastněné ale není snadné.

Mnohem hůř je však na tom hrdinka filmu Zahrady noci. Jako osmiletou dívenku ji unesl a pak prodával „strýček“, který jí a dalšímu dítěti, chlapci, připravil trauma, z něhož se nelze už nikdy vzpamatovat. Tisíce dětí, které na světě stále mizí, žalují světu prostřednictvím osudu těch dvou, že není s to takovému zrůdnému počínání zamezit.

Reklama

Výběr článků

Načítám