Článek
Aguirre, hněv Boží
Film německého režiséra Wernera Herzoga Aguirre hněv Boží je jedním z velkých tíživě vizionářských filmů. Vypráví příběh expedice Gonzala Pizarra, který v letech 1560-61 vedl hrstku mužů do peruánského deštného pralesa, přitahován příběhy o zmizelém městě.
Film německého režiséra Wernera Herzoga Aguirre hněv Boží je jedním z velkých tíživě vizionářských filmů. Vypráví příběh expedice Gonzala Pizarra, který v letech 1560-61 vedl hrstku mužů do peruánského deštného pralesa, přitahován příběhy o zmizelém městě.
Film německého režiséra Wernera Herzoga Aguirre hněv Boží je jedním z velkých tíživě vizionářských filmů. Vypráví příběh expedice Gonzala Pizarra, který v letech 1560-61 vedl hrstku mužů do peruánského deštného pralesa, přitahován příběhy o zmizelém městě. Zajatý Indián mluví osudově s posledním zbytkem španělské expedice hledající bájné El Dorado, město zlata. Padre mu podává Bibli, "slovo Boží". Indián si ji přiloží k uchu, ale nic neslyší. Kolem krku mu visí zlatá cetka. Španělé mu ji strhnou a drží před očima, poháněni nadějí, že teď už musí být El Dorado konečně na dosah. "Kde je to město?" křičí na Indiána. Ten nejasně mává rukou k řece. Je to ještě dál. Stále dál...
Film německého režiséra Wernera Herzoga Aguirre hněv Boží je jedním z velkých tíživě vizionářských filmů. Vypráví příběh expedice Gonzala Pizarra, který v letech 1560-61 vedl hrstku mužů do peruánského deštného pralesa, přitahován příběhy o zmizelém městě. Zajatý Indián mluví osudově s posledním zbytkem španělské expedice hledající bájné El Dorado, město zlata. Padre mu podává Bibli, "slovo Boží". Indián si ji přiloží k uchu, ale nic neslyší. Kolem krku mu visí zlatá cetka. Španělé mu ji strhnou a drží před očima, poháněni nadějí, že teď už musí být El Dorado konečně na dosah. "Kde je to město?" křičí na Indiána. Ten nejasně mává rukou k řece. Je to ještě dál. Stále dál...
Aguirre, der Zorn Gottes, Německo / Peru / Mexiko, 1972, 100 min., režie: Werner Herzog, hrají: Klaus Kinski, Helena Rojová, Peter Berling, Ruy Guerra...
Kabinet doktora Caligariho
Scénář k filmu Roberta Wieneho napsal Rakušan Carl Mayer společně se scenáristou českého původu Hansem Janowitzem. Mayer se v letech první světové války ocitl na psychiatrické klinice, Janowitz nejprve zkoušel štěstí v literatuře, pak se živil jako obchodník s oleji. Ve scénáři Caligariho pak oba muži spojili své osobní vzpomínky na prostředí nervových sanatorií, sexuální zločiny a obrazy pouťových atrakcí.
Scénář k filmu Roberta Wieneho napsal Rakušan Carl Mayer společně se scenáristou českého původu Hansem Janowitzem. Mayer se v letech první světové války ocitl na psychiatrické klinice, Janowitz nejprve zkoušel štěstí v literatuře, pak se živil jako obchodník s oleji. Ve scénáři Caligariho pak oba muži spojili své osobní vzpomínky na prostředí nervových sanatorií, sexuální zločiny a obrazy pouťových atrakcí.
Scénář k filmu Roberta Wieneho napsal Rakušan Carl Mayer společně se scenáristou českého původu Hansem Janowitzem. Mayer se v letech první světové války ocitl na psychiatrické klinice, Janowitz nejprve zkoušel štěstí v literatuře, pak se živil jako obchodník s oleji. Ve scénáři Caligariho pak oba muži spojili své osobní vzpomínky na prostředí nervových sanatorií, sexuální zločiny a obrazy pouťových atrakcí. Ústředním motivem byla vzpoura proti krutostem války a proti autoritě, jíž tu symbolizoval právě Caligari. Tento ředitel blázince hypnotizoval mladého Césara, kterého předváděl na poutích a kterého pak, když nastala noc, nutil páchat v hypnotickém spánku hrůzné zločiny. César zemřel vyčerpáním a Caligari byl po svém odhalení internován jako šílenec v blázinci. Kabinet Dr. Caligariho je považován za první opravdu hororový film všech dob.
Scénář k filmu Roberta Wieneho napsal Rakušan Carl Mayer společně se scenáristou českého původu Hansem Janowitzem. Mayer se v letech první světové války ocitl na psychiatrické klinice, Janowitz nejprve zkoušel štěstí v literatuře, pak se živil jako obchodník s oleji. Ve scénáři Caligariho pak oba muži spojili své osobní vzpomínky na prostředí nervových sanatorií, sexuální zločiny a obrazy pouťových atrakcí. Ústředním motivem byla vzpoura proti krutostem války a proti autoritě, jíž tu symbolizoval právě Caligari. Tento ředitel blázince hypnotizoval mladého Césara, kterého předváděl na poutích a kterého pak, když nastala noc, nutil páchat v hypnotickém spánku hrůzné zločiny. César zemřel vyčerpáním a Caligari byl po svém odhalení internován jako šílenec v blázinci. Kabinet Dr. Caligariho je považován za první opravdu hororový film všech dob.
Scénář k filmu Roberta Wieneho napsal Rakušan Carl Mayer společně se scenáristou českého původu Hansem Janowitzem. Mayer se v letech první světové války ocitl na psychiatrické klinice, Janowitz nejprve zkoušel štěstí v literatuře, pak se živil jako obchodník s oleji. Ve scénáři Caligariho pak oba muži spojili své osobní vzpomínky na prostředí nervových sanatorií, sexuální zločiny a obrazy pouťových atrakcí. Ústředním motivem byla vzpoura proti krutostem války a proti autoritě, jíž tu symbolizoval právě Caligari. Tento ředitel blázince hypnotizoval mladého Césara, kterého předváděl na poutích a kterého pak, když nastala noc, nutil páchat v hypnotickém spánku hrůzné zločiny. César zemřel vyčerpáním a Caligari byl po svém odhalení internován jako šílenec v blázinci. Kabinet Dr. Caligariho je považován za první opravdu hororový film všech dob. Jako předfilm je uváděn Andaluský pes.
Scénář k filmu Roberta Wieneho napsal Rakušan Carl Mayer společně se scenáristou českého původu Hansem Janowitzem. Mayer se v letech první světové války ocitl na psychiatrické klinice, Janowitz nejprve zkoušel štěstí v literatuře, pak se živil jako obchodník s oleji. Ve scénáři Caligariho pak oba muži spojili své osobní vzpomínky na prostředí nervových sanatorií, sexuální zločiny a obrazy pouťových atrakcí. Ústředním motivem byla vzpoura proti krutostem války a proti autoritě, jíž tu symbolizoval právě Caligari. Tento ředitel blázince hypnotizoval mladého Césara, kterého předváděl na poutích a kterého pak, když nastala noc, nutil páchat v hypnotickém spánku hrůzné zločiny. César zemřel vyčerpáním a Caligari byl po svém odhalení internován jako šílenec v blázinci. Kabinet Dr. Caligariho je považován za první opravdu hororový film všech dob. Jako předfilm je uváděn Andaluský pes.
Das Kabinett des Doktor Caligari, Německo 1920, 71 min., režie: Robert Sieně, hrají: Werner Krauss, Conrad Veidt, Lil Dagoverová, Friedrich Feher , Hans Heinrich von Twardowski , Rudolf Lettinger , Rudolf Klein-Rogge…
Nenápadný půvab buržoazie
Oscarem za nejlepší neanglicky mluvený film oceněné dílo Luise Buñuela je absurdní groteskou se surrealistickými prvky a satirickým podtónem.
Oscarem za nejlepší neanglicky mluvený film oceněné dílo Luise Buñuela je absurdní groteskou se surrealistickými prvky a satirickým podtónem.
Oscarem za nejlepší neanglicky mluvený film oceněné dílo Luise Buñuela je absurdní groteskou se surrealistickými prvky a satirickým podtónem. Vypráví o skupince známých, kteří se chtějí sejít na večeři, v níž ale nóbl hrdinům opakovaně kdosi nebo cosi zabrání. Mistrné podobenství není jen karikaturou politického gangsterismu a pokrytectví církve, ale odhaluje i „nenápadnou ošklivost“ konzumní společnosti, z níž vymizel Bůh a kde svoboda zdevalvovala do falešného zdání o tom, že je dovoleno vše na úkor druhých…
Oscarem za nejlepší neanglicky mluvený film oceněné dílo Luise Buñuela je absurdní groteskou se surrealistickými prvky a satirickým podtónem. Vypráví o skupince známých, kteří se chtějí sejít na večeři, v níž ale nóbl hrdinům opakovaně kdosi nebo cosi zabrání. Mistrné podobenství není jen karikaturou politického gangsterismu a pokrytectví církve, ale odhaluje i „nenápadnou ošklivost“ konzumní společnosti, z níž vymizel Bůh a kde svoboda zdevalvovala do falešného zdání o tom, že je dovoleno vše na úkor druhých…
Le Charme discret de la bourgeoisie, Francie 1972, 102 min., režie: Luis Buñuel, hrají: Fernando Rey, Paul Frankeur, Delphine Seyrigová, Bulle Ogierová, Stéphane Audranová...
Náměstí Spasitele
Podobně jako v jednom ze svých předcházejících filmů Dluh vyšel režisér Krzysztof Krauze ze skutečné události: v novinách jej zaujal příběh mladé ženy, která kvůli neutěšené životní situaci chtěla zabít své děti a posléze spáchat sebevraždu. Článek se změnil v první náčrt scénáře a publicistický útvar začal postupně získávat rozměr morálního poselství.
Podobně jako v jednom ze svých předcházejících filmů Dluh vyšel režisér Krzysztof Krauze ze skutečné události: v novinách jej zaujal příběh mladé ženy, která kvůli neutěšené životní situaci chtěla zabít své děti a posléze spáchat sebevraždu. Článek se změnil v první náčrt scénáře a publicistický útvar začal postupně získávat rozměr morálního poselství.
Podobně jako v jednom ze svých předcházejících filmů Dluh vyšel režisér Krzysztof Krauze ze skutečné události: v novinách jej zaujal příběh mladé ženy, která kvůli neutěšené životní situaci chtěla zabít své děti a posléze spáchat sebevraždu. Článek se změnil v první náčrt scénáře a publicistický útvar začal postupně získávat rozměr morálního poselství.Bartek se svou ženou Beatou touží po vlastním bydlení. Před dostavbou domu prodají byt, ale netuší, že naletěli podvodníkovi, který s penězi zmizí. Bartek vidí jediné řešení v tom, že požádá matku o dočasné přístřeší v jejím bytě s výhledem na varšavské Náměstí Spasitele. Nicméně vynucené soužití ústí do ošklivých konfliktů. Nedostatek soukromí a závislost na matčiných příjmech trápí zejména Beatu, která pečuje o dvě malé děti a je navíc zklamaná sobeckostí svých příbuzných. Mezi ní a tchyní kulminují jednotlivé spory, což Bartek řeší odchodem. Zoufalá Beata v afektu páchá nepředložený čin. Ale je vina jen ona?
Podobně jako v jednom ze svých předcházejících filmů Dluh vyšel režisér Krzysztof Krauze ze skutečné události: v novinách jej zaujal příběh mladé ženy, která kvůli neutěšené životní situaci chtěla zabít své děti a posléze spáchat sebevraždu. Článek se změnil v první náčrt scénáře a publicistický útvar začal postupně získávat rozměr morálního poselství.Bartek se svou ženou Beatou touží po vlastním bydlení. Před dostavbou domu prodají byt, ale netuší, že naletěli podvodníkovi, který s penězi zmizí. Bartek vidí jediné řešení v tom, že požádá matku o dočasné přístřeší v jejím bytě s výhledem na varšavské Náměstí Spasitele. Nicméně vynucené soužití ústí do ošklivých konfliktů. Nedostatek soukromí a závislost na matčiných příjmech trápí zejména Beatu, která pečuje o dvě malé děti a je navíc zklamaná sobeckostí svých příbuzných. Mezi ní a tchyní kulminují jednotlivé spory, což Bartek řeší odchodem. Zoufalá Beata v afektu páchá nepředložený čin. Ale je vina jen ona?
Plac Zbawiciela, Polsko 2006, 105 min., režie: Krzysztof Krauze, hrají: Jerzy Výdejko, Jowita Miondlikowskaová, Arkadiusz Janiczek, Ewa Wencelová...
Nový svět
Legendární režisér Terrence Malicka vás zve na objevnou, dobrodružnou a romantickou výpravu ve svém kritiky vysoce ceněném, na Oscara nominovaném vyprávění o prvních dnech nové Ameriky. Příběh natočený podle skutečných událostí zachycuje vztah impulzivní indiánky Pocahontas a anglického kapitána Johna Smithe, který rozpoutá válku dvou světů o nový národ.
Legendární režisér Terrence Malicka vás zve na objevnou, dobrodružnou a romantickou výpravu ve svém kritiky vysoce ceněném, na Oscara nominovaném vyprávění o prvních dnech nové Ameriky. Příběh natočený podle skutečných událostí zachycuje vztah impulzivní indiánky Pocahontas a anglického kapitána Johna Smithe, který rozpoutá válku dvou světů o nový národ.
The New World, USA 2005, 150 min., režie: Terrence Malick, hrají: Colin Farrell, Q'Orianka Kilcher, Christopher Plummer, Christian Bale, August Schellenberg, Wes Studi, David Thespis…
Obrazy starého světa
Jedno z největších děl slovenské kinematografie bylo 16 let zatracováno na základě pochybných ideových a estetických kritérií "normalizátorů". Nevšední dokument citlivě a s pochopením kreslí podoby starých vesničanů, žijících zdánlivě na okraji společnosti, v podmínkách hraničících s bídou, ale ve vlastním svébytném světě.
Jedno z největších děl slovenské kinematografie bylo 16 let zatracováno na základě pochybných ideových a estetických kritérií "normalizátorů". Nevšední dokument citlivě a s pochopením kreslí podoby starých vesničanů, žijících zdánlivě na okraji společnosti, v podmínkách hraničících s bídou, ale ve vlastním svébytném světě.
Jedno z největších děl slovenské kinematografie bylo 16 let zatracováno na základě pochybných ideových a estetických kritérií "normalizátorů". Nevšední dokument citlivě a s pochopením kreslí podoby starých vesničanů, žijících zdánlivě na okraji společnosti, v podmínkách hraničících s bídou, ale ve vlastním svébytném světě. V díle inspirovaném pěti fotografickými cykly Martina Martinčeka, jehož galerii portrétů rozšiřuje o další postavy, se prolínají fotografie s výtvarně invenčními dokumentárními záběry, synchrony a komentářem. Zobrazením civilizačně nedeformovaných individualit se Hanák snaží hledat odpovědi na primární otázky lidské existence (jejich sociální nepřizpůsobivost je jedním ze zdrojů zachování si harmonie vnitřního světa, svobody a orientace na podstatu bytí). Zdánlivá bizarnost skrývá často tragický osud, zápas s bídou, sobectvím, chorobou, neláskou, stářím, přičemž si zachovávají schopnost porvat se se světem i sami se sebou a intenzivně prožívat vlastní existenci.
Jedno z největších děl slovenské kinematografie bylo 16 let zatracováno na základě pochybných ideových a estetických kritérií "normalizátorů". Nevšední dokument citlivě a s pochopením kreslí podoby starých vesničanů, žijících zdánlivě na okraji společnosti, v podmínkách hraničících s bídou, ale ve vlastním svébytném světě. V díle inspirovaném pěti fotografickými cykly Martina Martinčeka, jehož galerii portrétů rozšiřuje o další postavy, se prolínají fotografie s výtvarně invenčními dokumentárními záběry, synchrony a komentářem. Zobrazením civilizačně nedeformovaných individualit se Hanák snaží hledat odpovědi na primární otázky lidské existence (jejich sociální nepřizpůsobivost je jedním ze zdrojů zachování si harmonie vnitřního světa, svobody a orientace na podstatu bytí). Zdánlivá bizarnost skrývá často tragický osud, zápas s bídou, sobectvím, chorobou, neláskou, stářím, přičemž si zachovávají schopnost porvat se se světem i sami se sebou a intenzivně prožívat vlastní existenci.
Obrazy starého sveta, Československo 1972, 70 min., režie: Dušan Hanák
Svatá hora
Zástupce hnijící evropské společnosti, dítě kokakolové kultury, nebo latinskoamerický desperado? Režisér Alejandro Jodorowsky se vydává na cestu na Posvátnou horu a během své cesty boří všechna tabu. Zároveň máme co do činění s posvátným iniciačním dílem, které je reakcí na autorovu teorii o změně lidstva prostřednictvím filmů. Ty mohou být účinnější než LSD, osvítí diváky a pak dojde k novému třesku. Snímek je poprvé uváděn v odpovídající obrazové kvalitě a s adekvátní hudbou, jak o tom „prokletý“ režisér snil víc než patnáct let…
Zástupce hnijící evropské společnosti, dítě kokakolové kultury, nebo latinskoamerický desperado? Režisér Alejandro Jodorowsky se vydává na cestu na Posvátnou horu a během své cesty boří všechna tabu. Zároveň máme co do činění s posvátným iniciačním dílem, které je reakcí na autorovu teorii o změně lidstva prostřednictvím filmů. Ty mohou být účinnější než LSD, osvítí diváky a pak dojde k novému třesku. Snímek je poprvé uváděn v odpovídající obrazové kvalitě a s adekvátní hudbou, jak o tom „prokletý“ režisér snil víc než patnáct let…
La montaña zahrada, Mexiko / USA 1973, 114 min., scénář a režie: Alejandro Jodorowsky, hrají: Alejandro Jodorowsky, Horácio Salinas, Juan Ferrera…
Ty, který žiješ
Podstatnou součástí kouzla současné tvorby Roye Andersonna je způsob, jímž si pohrává s takřka neviditelnou hranicí mezi posměchem a soucitem, obřadním patosem a slapstickovou komedií. Přestože se může režisérova poetika jevit výsostně surrealistickou, Anderssonův fiktivní svět vychází z neodbytně povědomého, všednodenního základu a je vlastně ad absurdum dotaženým extrémem jednoho neoddiskutovatelného prvku naší reality: odráží vědomí, že věci tohoto světa se neovlivnitelně vymykají kontrole. ...
Podstatnou součástí kouzla současné tvorby Roye Andersonna je způsob, jímž si pohrává s takřka neviditelnou hranicí mezi posměchem a soucitem, obřadním patosem a slapstickovou komedií. Přestože se může režisérova poetika jevit výsostně surrealistickou, Anderssonův fiktivní svět vychází z neodbytně povědomého, všednodenního základu a je vlastně ad absurdum dotaženým extrémem jednoho neoddiskutovatelného prvku naší reality: odráží vědomí, že věci tohoto světa se neovlivnitelně vymykají kontrole. ...
Du levande, Švédsko / Německo / Francie, /, Dánsko /Norsko 2007, 95 min., scénář a režie: Roy Andersson, hrají: Patrik Anders Edgren, Erik Bäckman, Elisabeth Helander…
Zabriskie Point
Toto své americké road movie natočil Michelangelo Antonioni v době, kdy v USA vrcholily univerzitní nepokoje a kdy se pod jejich vlivem radikalizoval i revoltérský vztah italského filmaře ke konzumentsky a obchodnicky orientovanému americkému establishmentu.
Toto své americké road movie natočil Michelangelo Antonioni v době, kdy v USA vrcholily univerzitní nepokoje a kdy se pod jejich vlivem radikalizoval i revoltérský vztah italského filmaře ke konzumentsky a obchodnicky orientovanému americkému establishmentu.
Toto své americké road movie natočil Michelangelo Antonioni v době, kdy v USA vrcholily univerzitní nepokoje a kdy se pod jejich vlivem radikalizoval i revoltérský vztah italského filmaře ke konzumentsky a obchodnicky orientovanému americkému establishmentu.Americká filmová kritika byla proto snímkem Zabriskie Point většinou pobouřena, jeden recenzent psal dokonce o "infantilní oslavě radikalismu", která je "komickým výčtem amerických nectností".
Toto své americké road movie natočil Michelangelo Antonioni v době, kdy v USA vrcholily univerzitní nepokoje a kdy se pod jejich vlivem radikalizoval i revoltérský vztah italského filmaře ke konzumentsky a obchodnicky orientovanému americkému establishmentu.Americká filmová kritika byla proto snímkem Zabriskie Point většinou pobouřena, jeden recenzent psal dokonce o "infantilní oslavě radikalismu", která je "komickým výčtem amerických nectností".
Zabriskie Point, USA 1970, 110 min., ežie Michelangelo Antonioni, hrají: Mark Frechette, Daria Halprinová, Paul Fix, G.D. Spradlin, Bill Garaway…
Želvy mohou létat
Třebaže se zdálo, že si námět ze života – nikoli dětí ulice, ale doslova dětí minových polí – žádá neorealistické ztvárnění, Ghobadí zvolil poetiku o jeden řád komplikovanější: magický realismus. Získal tím specifický efekt, jímž modifikuje bezmezný smutek vyprávěného příběhu. Jestliže se zmrzačování, znásilňování a sebevraždy nezletilých zobrazí jako fantaskní vize, jejich krutost nepomine, je však transcendována do zdánlivě milosrdnějšího estetického modu. Bolest se tím ale nezmírní, bude jen intenzivněji svírat divákovo srdce
Třebaže se zdálo, že si námět ze života – nikoli dětí ulice, ale doslova dětí minových polí – žádá neorealistické ztvárnění, Ghobadí zvolil poetiku o jeden řád komplikovanější: magický realismus. Získal tím specifický efekt, jímž modifikuje bezmezný smutek vyprávěného příběhu. Jestliže se zmrzačování, znásilňování a sebevraždy nezletilých zobrazí jako fantaskní vize, jejich krutost nepomine, je však transcendována do zdánlivě milosrdnějšího estetického modu. Bolest se tím ale nezmírní, bude jen intenzivněji svírat divákovo srdce
Lakposhtha hâm parvaz mikonand, Írán / Irák, 2004, 95 min., scénář a režie: Bahman Ghobadi, hrají: Soran Ebrahim, Avaz Latif, Saddam Hossein Feudal…