Nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1982, kterou získal po klíčových románech Sto roků samoty a Podzim patriarchy, psaných stylem pojmenovaným magický realismus, se vrátil ke své původní novinářské profesi.

Osvobozená rukojmí Maruja Pachónová a její manžel Alberto Villamizar, který se pokusil o vydání bosse medellínské mafie Pabla Escobara zákonu, ho v roce 1993 požádali o napsání zážitků během šest měsíců trvajícího únosu. Márquéz výzvu přijal, pochopil ale, že nemůže psát o jedné, či dvou ženách, ale o všech deseti rukojmích, kteří se stali prostředníky boje narkomafie s novým prezidentem Césarem Gaviriou.

Evropské prostředí může šokovat, že před volební kampaní v roce 1990 byli v Kolumbii zavražděni čtyři uchazeči o prezidentský úřad. Od září 1983 do ledna 1991 drogové kartely zavraždily celkem dvacet šest novinářů z různých sdělovacích prostředků. Márquéz připomíná osud šéfredaktora listu El Espectador Guillerma Cana, kterého v roce 1986 dva pistolníci přepadli a zavraždili ve dveřích jeho redakce.

Kolumbijská "reality show"

Svými úvodníky mířícími proti obchodu s drogami patřil k nejohroženějším lidem, přesto odmítal ochranku. Márquéz připomíná, že do národního povědomí tehdy pronikla "ještě škodlivější droga než ty, kterým se chybně říká herojské: snadné peníze". V Kolumbii totiž zavládl názor, že zákon je tou největší překážkou štěstí. A že nemá smysl se vzdělávat, protože zločincům se žije líp a bezpečněji než slušným lidem.

Obecný úpadek mravů není ale spisovateli příležitostí k moralizování. Nabízí dobrodružné čtení o kolumbijské "reality show", kde se v konkrétním případě z deseti postupně unesených vrátilo živých osm lidí.

Gabriel García Márquéz: Zpráva o jednom únosu Euromedia Group a.s. - Odeon, přeložil Vladimír Medek, 256 stran, 259 Kč