Článek
Pro inscenaci ve zkušebně rozšířili režisér Jan Novák s dramaturgem Martinem Velíškem jednoaktovou hříčku o montáž z knihy Karla Čapka Jak se dělá divadlo, v níž autor vtipně zúročil své poznatky z divadelního zákulisí, jež načerpal v letech 1921-23 jako dramaturg a režisér vinohradské scény.
Inscenace začíná sehraným studijním procesem Lásky hry osudné, při němž divák nahlédne do obsazování, účastní se první čtené a hektických aranžovacích zkoušek až do rozechvění před premiérou. Zároveň se seznámí s postavami hry i jejich představiteli a s jejich vztahy, kopírujícími milostný propletenec Lásky hry osudné.
Pohled za kulisy diváci milují a v tomto případě si dostatečně užijí výbuchů eruptivního režiséra hraného Martinem Zahálkou, oslnivého zjevu první milovnice v podání Barbory Munzarové, poklimbávajícího doyena souboru ve vtipné zkratce Jiřího Čapky.
Herečku, vehementně se bránící stáří, si s chutí vystřihne Marta Vančurová a přeochotného asistenta režie Martin Davídek. Mezi tím vším se motá překážející autor, jemuž autentickou plachost mládí propůjčil na premiéře Filip Tomsa (alternuje Braňo Holiček).
Barbora Munzarová září
Ve vlastní čapkovské aktovce se herci promění v typické figury komedie dell'arte: přejemnělého pierotovského milovníka Gillese hraje s přesně zvolenou mírou lyricky poetického poblouznění Daniel Bambas, Trivalina stylizuje Pavel Batěk do sebezalíbeného svalovce.
Ženským půvabem i vychytralostí září Isabella Barbory Munzarové a mlsně lechtivou, pletichářskou i přihroublou polohu volí Martin Zahálka pro Brighellu. Dokonalou deklamací, vychutnávající si bohatou češtinu, starosvětskou elegancí a smyslem pro jemnou nadsázku vyniká nad všechny Jiří Čapka, do jehož postavy úprava sloučila Prolog i Dottora.
I když ve druhé části nasazené tempo a energie trochu opadávají, je Lásky hra osudná příjemně hravý večer, který pobaví všechny milovníky divadla. Karla Čapka připomene vinohradská scéna ještě dalším pásmem, nazvaným čapkovským titulem Ukradený spis.
Josef a Karel Čapkové: Lásky hra osudná
Režie: Jan Novák, dramaturgie: Martin Velíšek, scéna: Ivo Žídek, kostýmy: Josef Jelínek, hudba: Petr Malásek, pohybová spolupráce: František Pokorný. Premiéra 10. října 2007 ve zkušebně Divadla na Vinohradech.