Smatanová přichází s běžným pop-rockem v době, kdy je tato škatulka nebezpečně přecpaná a mladé zpěvačky (velmi často ze Slovenska) si v Praze doslova šlapou po hlavách. Zuzana zpívá pěkně, ale že by byla hodně výrazná a zapamatovatelná, se říct nedá.

Z desky je silně slyšet, že autorka písní obdivuje Alanis Morissette, což sama nijak nepopírá. Bohužel např. u třetí písničky Nič nezostane se stále dá mluvit přímo o kopírování. Na rozdíl od slavné Kanaďanky ale nenabízí detaily, které dělají nahrávku zajímavější - třeba krátké podařené sólo na kytaru, harmoniku nebo klávesy ve folk-bluesové náladě nebo alespoň nějakou změnu v rytmu. Všechno tak trochu spěje k nemilé kolovrátkovitosti.

Ve textech řeší autorka hlavně vztahy a své vnitřní otřesy a strachy. Písničky bere jako jakousi formu osobní terapie, což by ani tolik nevadilo, kdyby napříště vypustila moudra typu "nic nezůstane stálé" a "poznám sama sebe". Nemělo by to ale vyznít tak, že deska Tabletky odvahy je úplně špatná, je to zkrátka standardní středoevropská produkce pro rádia.

Zuzana Smatanová: Tabletky odvahy, Sony BMG 2007