V knize popisoval roky 1947 až 1957. "Zjistili, že česká kultura byla hned po druhé světové válce připravena převzít po Paříži štafetu kreativního umění. Kdo se tehdy vydal do Francie, jako tomu bylo před válkou, zklamaně se vracel, protože zjistil, jak je to umění vyprázdněné," dodal.

Vzpomínky dopsal v roce 1981 a chtěl je vydat až posmrtně. Nechal se však přemluvit. Vyzpovídal se tak z přátelství se Závišem Kalandrou, Karlem Teigem, vypověděl o milostném vztahu s Honzou - Janou Krejcarovou a řadě událostí.

Boudník s Hrabalem

Nejznámější je přátelství s Boudníkem a Hrabalem z počátku šedesátých let, kdy spisovatel komentuje Boudníkovy myšlenky: "Vladimíre, proboha! Piště básně, kurva fix... Já už se s Vladimírem zlobit nebudu. Já ho zabiju a bude pokoj! Dyk to, co říká, je to samý, jak žiju já, jako marxist levý, ve stavu permanentní revoluce, ve stavu trvalý vzpoury proti otci, protože doposavad za každýho zabitýho otce nastoupil syn, a tak stav se otcem, musel čekat, až ho zase někdo zabije..."

V rozhovoru vyprávěl, jak se pokoušeli přivést k debatám někoho dalšího, ale nefungovalo to. "Proto jsme se scházeli ve třech. Nebylo to dáno nějakou exkluzivitou, ale měli jsme témata, do nichž jsme si nechtěli nechat mluvit, protože jsme je považovali za tak důležitá, že se nám je nepodaří celá probrat. Nepadlo slovo o politice, o ženských, o fotbale, ale celé večery jsme diskutovali o umění."

Byl velkým kritikem

Hlásil se k socialistickým ideálům, s jejichž deformovanou podobou po únoru 1948 se nikdy nesmířil. Do poslední chvíle si Bondy uchoval kritický vztah ke světu, ke společnosti. Nespokojen byl i s děním po roce 1989.

"V polovině devadesátých let se už jasně ukázalo, že jde o odbourávání sociálních vymožeností velmi rychlým tempem. Lidé se domnívali, že to, co získali, nemohou ztratit. Generace, která měla v roce 1989 deset let, vnímá současnost jako normální stav. Ale už dnes přicházejí mnozí z nich za mnou a říkají, že je cosi shnilého ve státě dánském."

Jeho ctitelé se určitě budou vracet k básnickému dílu z let 1950-1987, které vydalo nakladatelství Pražská imaginace. Řadu básní zhudebnila skupina Plastic People of the Universe. V letech 1977-1989 vyšlo třináct samizdatových svazků Poznámek k dějinám filozofie, mimořádné jsou oddíly věnované orientální filozofii indické, čínské, arabské a židovské.