Článek
Příběh fiktivní postavy na pozadí skutečných událostí začíná ještě před druhou světovou válkou v elitní škole, z níž se rekrutovali zakladatelé CIA, a vrcholí v roce 1961 střetnutím CIA a sovětské KGB na Kubě. Téměř tříhodinový film má silný děj a je natolik poutavě natočený, že není zdaleka jen výkladem složitých okolností vzniku a fungování tajných služeb. Na Berlinale měl zatím spolu se zahajovacím snímkem Edith Piaf největší ohlas. Příchod De Nira a Damona uvítali novináři dlouhými ovacemi.
Chtěl bych ještě pokračovat
"Zajímá mě studená válka, jsem její dítě. Byl jsem tehdy několikrát v Berlíně a podíval jsem se i na Východ," řekl De Niro a dodal, že to, co dokážou tajné služby, je fascinující. "Chtěl jsem, aby to působilo věrohodně, scénář Erika Rotha se četl jako román a chtěl jsem jeho uvěřitelnost přenést na plátno," dodal De Niro, ale odmítl, že jeho prvotním záměrem pro natočení filmu bylo kritizovat moc CIA.
"Prostě se mi líbil scénář. Jsem Američan a nešlo mi v první řadě o kritiku. Svůj postoj jsem vyjádřil tím, že jsem film natočil. Dál ať si každý udělá úsudek sám," řekl s lišáckým úsměvem režisér. De Niro tu ztvárnil nevelkou roli generála Sullivana, k čemuž poznamenal: "Nebyl jsem nijak nadšen, že režíruji sám sebe, je to nepohodlné, neměl jsem na sebe dost času. Jenže jsem dlouho nemohl najít představitele generála, o němž jsem měl naprosto přesnou představu, jak má vypadat. Až mi ostatní řekli: Tak se podívej do zrcadla a uvidíš ho."
Scénář filmu vznikl už před dvanácti lety, postupně se vyvíjel, měnili se režiséři a producenti. "Nakonec se stal tím, čím je, a připadá mi už tak obsáhlý, že jsem ho víc nerozšiřoval, i když samozřejmě paralela mezi tehdejší situací v Zátoce sviní a pak před 11. zářím a Irákem je zřejmá. Rád bych natočil ještě období od roku 1961 do pádu železné opony, a bude-li mi štěstí přát, tak i třetí film - od roku 1989 do současnosti," řekl De Niro, který na tomto snímku pracoval devět let.
"Usiloval jsem o to, aby film vůbec vznikl, mluvil jsem s herci, trávil čas s lidmi, kteří tento svět znají, a snažil se jejich zkušenosti dostat do scénáře. Ale kromě toho jsem se věnoval své ženě a dělal všechno jako ostatní - nepředstavujte si, že jsem devět let pracoval každý den na tomto filmu," znovu se potutelně usmál.
Politika v životech lidí
Závažné společensko-politické události a jejich dopad na životy lidí jsou celkově zatím nejvýraznějším tématem soutěžních festivalových filmů. Například děj brazilského snímku Když rodiče odjeli na dovolenou se odehrává v Brazílii roku 1970, je rámován mistrovstvím světa ve fotbale, ale zároveň nástupem vojenské diktatury v zemi a vypráví příběh desetiletého chlapce, jehož rodiče museli uprchnout a on se dostal do zcela neznámého prostředí židovské komunity.
Německý film Die Fälscher (Padělatelé) se zase vrací do druhé světové války, kdy výtvarníci, zavření v koncentračním táboře, byli využíváni pro padělání bankovek. Za téže války se odehrává film Clinta Eastwooda Dopisy z Iwo Jimy, který byl slavnostně uveden v neděli večer.
Ze zcela jiného soudku je například film Dva dny v Paříži, který jako svůj režijní debut představila herečka Julie Delphyová v sekci Panorama Special. Komedie o mladé Pařížance, která přiveze svého amerického přítele z New Yorku na návštěvu do rodiny a mezi své přátele, vyvolávala salvy smíchu a Delphyová sklidila nadšený ohlas jako režisérka i představitelka hlavní ženské role.