Kniha vychází celkem popáté, ale důvody k novému vydání jsou nasnadě: jednak tato básnická "praxe" ilustruje "teoretický" background, který přiblížily právě Jirousovy dopisy z vězení, jednak jde v celku autorova díla bezpochyby o jeho nejpodstatnější počin, a Ivan Martin Jirous (narozený 1944), jak tvrdí v rozhovorech, už pár let nenapsal novou báseň.

Knížka vznikala mezi roky 1981-1985 během autorova věznění v Litoměřicích, Ostrově nad Ohří a Valdicích a shrnuje víc než sto padesát textů, vesměs naivisticky rýmovaných a přímo vyslovujících básní, jejichž opakovaně přiznávaným učitelem je Egon Bondy: "Nad dvěma slunci / třetí vzešlo / bez tebe by to Bondy nešlo // Bez tebe bych byl bez poetiky / seděl jak vůl / a lepil jen pytlíky," píše Jirous v závěrečném čísle sbírky.

Oproti ateistickému Bondymu ale v Jirousových vězeňských rýmech hraje první housle víra - bůh je tu naléhavě přivoláván a vzýván skrze modlitby a žalmy, jeho sebemenší gesto je potřebné, aby básník "nezkys jak to zelí". Druhé housle vykreslují trudnou každodenní skutečnost člověka za mřížemi, stejně jako oživují jeho vzpomínky na rodinu a přátele a utíkají se do bezpečí velkých literárních děl - jednou s humorem, jindy s krutou ironií.

Jirousovy "labutí písně" tak svádějí do jednoho textového koryta literaturu vězeňskou a katolické písemnictví - navazují tedy i na dílo Jana Zahradníčka, Bohuslava Reynka nebo Jakuba Demla. A jsou v jistém smyslu "prozaickou" sbírkou básní: totiž sbírkou veršů ručených totální autenticitou. A je-li za dílem zřetelný autor, dílo nemůže zestárnout. Notabene jde-li o básníka, jak čteme opět v jednom rozhovoru, který "nejhloub se považuje za toho, kdo vytváří neklid".

Ivan Martin Jirous: Magorovy labutí písně, Torst, Praha 2006