Článek
Jestliže v roce 2003 autor vydal román Kudy šel anděl a o rok později soubor povídek Možná že odcházíme, zdá se logické dvakrát použitý motiv cesty završit - nynější opus, "příběh v deseti povídkách", tedy dostal jméno Jsme tady. A jistě není náhoda, že věta "Jsme tady" také uzavírá knihu Kudy šel anděl. Balabán se totiž ve svém psaní rád vrací, respektive rád navrací svoje postavy do minulosti, do hlubin jejich osobních historií, kam jim kdysi zapadl klíč od vlastních dveří - i když obvyklou scenérii Ostravy tentokrát rozšířil až za oceán.
Jeho antihrdinové jsou ale nadále stejní: svazují je traumata a neurózy, jejich vnitřní světy se postupně sesouvají do samoty a ticha. Postavy všech deseti povídek v knize přistihneme v mezních situacích: setkávají se s nemocí, pronásledují je různé podoby závislosti, zasáhne je smrt nejbližších -a jen zřídkakdy se skrz mračna melancholie, která nad touto neútěšnou, stereotypní krajinou plují, prodere hubený paprsek naděje.
Próza Jsme tady ale není jenom souborem existenciálních tragédií a jejich tu více, tu méně zdařilých analýz. Za prvé proto, že na rozdíl od dějin 20. století se Jan Balabán svých postav dotýká se zvláštní něhou a soucitem - zůstává jim nablízku i přes veškeré temné odstíny, které se v nich usadily. Za druhé z důvodu sugestivního rytmu díla: přesné a citlivé popisy obrazů, kterými jednotlivé postavy samy anebo v dialogu procházejí, střídají "pomalé" pasáže, takřka esejistické bloky, v nichž autor přemítá nad duchovní vyprahlostí světa. A konečně: Balabánova nová kniha má intenzívní metafyzický náboj -i sebenepatrnější "bolest pod obloukem žeber" se tu rázem otiskne do věčnosti...
Jan Balabán: Jsme tady, Host Brno 2006