Článek
V pražské nemocnici se operujícímu chirurgovi verze o pádu na rozbitou sklenici nelíbila. Dospěl k závěru, že se muž nemohl zranit sám. Řekl o svých pochybnostech policii, přestože pacient stále trval na svém. Do hry vstoupili kriminalisté.
"Jeli jsme za jeho družkou do domu, ve kterém oba bydlí. Napřed jsme se poptali u sousedů. Uvedli, že družka je velmi žárlivá a výbušná. Prý ji stačí jen nehtem škrábnout a promění se v Tatara. Pak jsme s výrazem funebráků šli do jejího domu. Chvíli stála jako solný sloup, pak nečekaně vykřikla "Nechtěla jsem zabít!" a vyprávěla o svém trápení," komentoval případ policista s tím, že ke zranění druha došlo neuvěřitelnou shodou náhod.
Neobvyklý důkaz lásky
"Žena po druhovi v rozčilení hodila sklenici. Nezasáhla ho. Musela sklenicí mrštit velkou silou, protože se rozbila o stěnu tak, že se velký kus skla od zdi odrazil a zapíchl se muži nebezpečně hluboko do krční tepny," vysvětlil policista.
Slova policistů, že zraněný druh v nemocnici stále tvrdí, že se zranil sám pádem na rozbitou sklenici, v ženě vyvolal bouřlivý projev citů. "Milujeme mě! Miluje! Není lepší důkaz," opakovaně volala ve stavu vytržení. "Snad ani nevnímala naše sdělení, že je podezřelá z ublížení na zdraví," uzavřel hradešínský případ galantní lži policista.