Celý případ začal už v roce 2014 na policejní služebně Brno-Výstaviště. Trojice detektivů tam přivedla zadrženého recidivistu podezřelého z několika vloupaček. Jenže jeden z policistů muže špatně hlídal, ten se vyvlékl z pout, vyskočil z okna v pátém patře a dopadl na střechu druhého patra. Dvojice detektivů pak měla zraněného zloděje se zlomenou nohou spoutat a táhnout po schodech, což soud ohodnotil jako mučení.

Noha vypadala normálně a laik nemohl zranění na místě poznatznalecký posudek

Při vyšetřování se postavili na stranu svých kolegů Tomáš Kodras a Daniela Moláková, kteří při svědectví u soudu tvrdili, že si u recidivisty nevšimli žádného zranění, a popřeli, že by slyšeli jeho bolestivé ječení. Zadržený muž ve svých dvaačtyřiceti letech strávil dvacet let za mřížemi, v době prvního procesu se třemi policisty už seděl za mřížemi a několik měsíců po svém propuštění znovu skončil ve vězení.

Za svědectví, které potvrzovalo verzi detektivů, kteří tvrdili, že dopadeného muže nijak netrýznili, posadil státní zástupce Kodrase s Molákovou na lavici obžalovaných a Městský soud v Brně jim uložil trest šesti měsíců s odkladem na dva roky.

Proti tomu se oba policisté bránili odvoláním k brněnskému krajskému soudu.

Soud prý spekuloval

„Z žádného svědectví ani důkazu neplyne, že by v přítomnosti obžalovaných recidivista křičel a úpěl bolestí. Opak je jen spekulací soudu. Vyšetřovatelé navíc neměří stejně. Jeden z kolegů původně vypověděl, že když byl recidivista poután, tak nenaříkal. Pak obrátil a dneska je členem Generální inspekce bezpečnostních sborů,“ upozornil na podivnou okolnost obhájce policistů Petr Kubica.

Chci dál pracovat u policie a přispět k bezpečí našeho státuTomáš Kodras

Obhajoba také předložila znalecký posudek, podle něhož zlomenina nebyla bolestivá.

„Noha vypadala normálně a laik nemohl zranění na místě poznat. Nebyl důvod, aby poškozený křičel bolestí, hybnost kolena nebyla nijak omezena a není výjimkou, že lidé po takovém zranění běžně chodí a teprve po nějaké době vlivem otoku dojde ke zvýšení bolestivosti,“ upozornil znalec.

„Chci dál pracovat u policie“

Kodras před soudem popřel, že by křivě svědčil ve snaze pomoci kolegům.

„Už se to táhne 4,5 roku. Celou dobu jsem v nejistotě, do toho se mám brzy stát otcem. Celou svou kariéru se snažím být policistou tělem i duší, jsem vždy připraven zasáhnout i pomoci. Nedávno jsem s kolegy zadržel lidi okrádající seniory. Chci dál pracovat u policie a přispět k bezpečí našeho státu,“ prohlásil v emotivním projevu, při němž se zaleskly slzy v očích i ostříleným policistům, kteří proces se svými kolegy sledovali z řad veřejnosti.

Senát v čele s Monikou Staniczkovou se ale nenechal zviklat. „Obžalovaní tvrdili, že poškozený nekřičel a že jim připadal v pořádku, přitom jiní svědci vypověděli, že křičel bolestí. Nechtěli poškodit své souzené kolegy, ale tento motiv je nemůže omluvit a zbavit odpovědnosti. Není možné, aby jeho křik neslyšeli, protože z pravomocného rozsudku v případu jejich kolegů plyne opak,“ odkázala Staniczková na předchozí rozhodnutí soudu.

Verdikt je pravomocný, policistům zbývá už jen možnost dovolání k Nejvyššímu soudu.