Krajský soud v Praze ji původně poslal do vězení za pokus o vraždu s odůvodněním, že pokud by se dítě narodilo živé, byla odhodlaná jej usmrtit. Odsuzující verdikt později zrušil Vrchní soud v Praze, podle kterého nebyl spolehlivě prokázán úmysl obžalované dítě po porodu zabít nebo nechat zemřít. S ohledem na způsob, jakým s dítětem po smrti naložila, ji ale uznal vinnou z přečinu hanobení lidských ostatků a potrestal dvouletou podmínkou.

Vše tajila do poslední chvíle, včetně samotného poroduz rozsudku krajského soudu

Po zásahu Nejvyššího soudu v Brně z letošního dubna už ale ani tento verdikt neplatí. Podle jeho názoru žena svým jednáním porušila jen vyhlášku o pohřebnictví, což může být posouzeno maximálně jako přestupek.

Při rozhodování o vině tehdy poukázal krajský soud na to, že obžalovaná nemohla vědět, že se dítě narodí mrtvé. To se udusilo během porodu na pupeční šňůře.

Neošetřila ho

„Viděla, že dítě má omotaný pupečník kolem krku, je promodralé, ale teplé. Přesto ho nechala ležet 15 až 30 minut bez ošetření na podlaze, než se sama vykoupala a převlékla,“ stojí v textu rozsudku prvoinstančního soudu, se kterým se Právo seznámilo.

Novorozence pak uložila i s placentou a neodděleným pupečníkem do igelitového pytle a šla ho vyhodit do popelnice před domem.

„Dítě porodila bez jakékoliv přípravy, bez toho, aby si opatřila základní potřeby pro ošetření novorozence. Vše tajila do poslední chvíle, včetně samotného porodu, kdy vyčkala, až její druh odejde do práce a děti do školy,“ píše se dále v odůvodnění rozsudku krajského soudu.

Jeho argumenty ale smetl Vrchní soud ze stolu. „Že byla žena odhodlaná živě narozené dítě usmrtit, nelze dovodit jen z toho, že si ho nepřála. Trestněprávně relevantní je pouze konkrétní jednání pachatele, a ne jeho přání,“ konstatoval Vrchní soud.

Podle jeho pohledu lze obžalovanou ženu uznat trestně odpovědnou pouze za to, jak naložila s mrtvým tělem dítěte. V tom spatřoval Vrchní soud spáchání přečinu hanobení lidských ostatků.

S tím ale nesouhlasil Nejvyšší soud, rozhodnutí Vrchního soudu zrušil a vrátil mu případ k novému projednání a rozhodnutí. Poukázal především na záměnu pojmů lidské ostatky a pozůstatky.

Ostatky či pozůstatky

„Ochranu trestního práva požívají jen lidské ostatky, což je mrtvé tělo či jeho část po uložení do hrobu nebo spálení v krematoriu. Do pohřbení jsou to tedy pouze lidské pozůstatky,“ upozornil Nejvyšší soud s tím, že trestněprávně sankcionováno je pouze porušení piety lidských ostatků.

„V projednávaném případě je tak nutné posuzovat jednání obžalované jako manipulování s lidskými pozůstatky. I když se takový způsob může dotknout mravního cítění veřejnosti, nelze je podřadit pod trestný čin. Je to ale důvod pro postoupení věci správnímu orgánu k projednání jako přestupek,“ uzavřel Nejvyšší soud.