Milčák se ke všem činům přiznal s tím, že loupil kvůli opakované finanční tísni. Podle státního zástupce Milčákovi přitížilo, že všechny činy pečlivě naplánoval a páchal je opakovaně. Způsobil navíc vysokou škodu. „Moje chování bych neoznačil za plánované. Prostě jsem v nouzové situaci okopíroval to, co jsem viděl v televizi,“ hájil se Milčák.

Penězi z první loupeže měl splatit půjčku a dluhy na sociálním a zdravotním pojištění. Vyučený řezník si v nárazových zaměstnáních nedokázal vydělat na své živobytí, přitom si rád dopřával vyšší standard. „Už jsem měl s bankou dobré zkušenosti, takže jsem se rozhodl vyřešit si tím problémy znovu,“ řekl Milčák.

Po příchodu do banky počkal ve frontě a pak potichu se slovy: „Nechci nikomu ublížit, moc se omlouvám, dejte mi jenom velké bankovky“ namířil plastový revolver na ženy za přepážkou. Ty mu bez odporu naskládaly peníze do tašky a on pak rychle zmizel v taxíku nebo odjel na kole. Při loupežích se oblékal do většího oblečení a obouval si menší boty, aby ztížil pátrání.

Milčák zkusil senát v čele s Tomášem Kurfiřtem ještě obměkčit pláčem. „Loupeží lituji, už bych to neudělal,“ slzel. Nebylo mu to ale nic platné. „Společenská škodlivost těchto činů je vysoká a senát je považuje za mimořádně nebezpečné,“ konstatoval Kurfiřt.