Článek
„Trest je vysoký, ale zákonný a plně odpovídá okolnostem případu. Nižší, avšak ani výjimečný, který ženě hrozil, však nepřicházely v úvahu. Polehčující okolností sice je dosavadní bezúhonnost, ale žádné další prakticky nejsou. Naopak, způsob likvidace dítěte, provedení vraždy, byl neskutečně krutý,“ řekl předseda senátu olomouckého KS Vladimír Hendrych.
Podle něj žena navíc sama přiznala, že věděla o nedalekém babyboxu, kam dítě mohla dát.
Kauza bude mít pokračování. Obžalovaná i státní zástupkyně, která navrhovala vyšší trest na horní hranici sazby (činí 15 až 20 roků), se proti verdiktu přímo v jednací síni odvolaly. Důvody, které je k tomu vedly, však ani jedna nekomentovala.
O těhotenství její přítel nevěděl
Událost se stala loni 16. května v Novém Malíně na Šumpersku. Vojtková, která se v minulosti léčila na psychiatrii, tam tehdy na záchodě ve svém domě porodila živé dítě. Krátce poté ho udusila. Mrtvé novorozeně pak dala do igelitové tašky a hodila do potoka v blízkosti domu, kde bydlela.
Těhotenství po celou dobu svému okolí tajila, a to včetně svého přítele. Všem tvrdila, že na váze přibírá kvůli problémům se štítnou žlázou. Odmítla však, že by chlapce udusila. To, že rodí, si prý uvědomila až při porodu.
„Podle mě bylo to dítě mrtvé, už jak se narodilo. Nedýchalo, nejevilo známky života, bylo studené, nepřišlo mi, že by bylo živé. Tak jsem ho dala do tašky a odnesla do potoka. Myslela jsem, že ho voda odnese. Jednala jsem v šoku. Příteli jsem to neřekla, protože jsem se bála, že by mě potrestal. Rodičů jsem se taky bála. Byla jsem přesvědčená, že bude lepší, když si to všechno nechám pro sebe. Rozhodně jsem ho neudusila, už se narodilo mrtvé. Vím, že to byla chyba, měla jsem se zachovat jinak,“ vypověděla Vojtková.
Její argumenty ale soud neakceptoval. „Znalci jednoznačně vyvrátili, že by obžalovaná jednala v rozrušení, stejně jako to, že se dítě narodilo mrtvé. Z jejich posudků vyplynulo, že dýchalo a bylo schopné žít,“ konstatoval soudce Hendrych.
