Státní zástupce se proti rozhodnutí soudu odvolal, naopak Svrčina se práva na odvolání vzdal.

Svrčinova kamarádka Jana ho v polovině ledna pozvala do baru, aby si s ním popovídala o jejím příteli, který jí měl údajně bít a vyhodit z domu. Přemlouvala ho, aby s ní odjel do Anglie. Jenže odvržený přítel přišel nečekaně do baru, sedl k nim a později Svrčinu vyzval, ať opustí stůl. Podle soudu mu i vyhrožoval, měl mu říct, že mu zláme všechny kosti. Plachý Svrčina, který má podle znalců velmi bujnou fantazii, se obával o své zdraví, a proto z ničeho nic zkratkovitě muže bodl do hrudníku. „Pro mě samotného byl můj skutek šokem,“ řekl Svrčina u soudu.

Činu upřímně litoval

Svrčina se již léčil u psychiatra pro úzkostné depresivní stavy, v krizovém okamžiku v baru se podle znalců mohly projevit úzkostné tenze. Zraněného muže odvezla záchranka do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, kde mu lékaři pomohli okamžitou operací. Měl proťatá žebra, bránici a mezižeberní tepnu.

Žalobce František Stibor požadoval uznání vinným za pokus vraždy a trest navrhoval na spodní hranici. Naopak obhájce požadoval překvalifikování na přečin těžkého ublížení na zdraví.

Soud uvěřil Svrčinově obhajobě, který byl po výhrůžce patrně v silném stavu rozrušení. I proto čin překvalifikoval. Ve prospěch obžalovaného také bylo doznání, upřímná lítost i to, že dosud nebyl trestán. Naopak mu přitížilo způsobené zranění.