Teď poprvé promluvil, exkluzivně pro deník Právo.

K dopravní nehodě, která napadení předcházela, došlo na silnici mezi Horšovským Týnem a Domažlicemi. Řidič Škody Octavie se snažil dostat před autobus v úseku, kde je předjíždění zakázané kvůli špatné přehlednosti.

„Postupně předjel asi šest aut, co jela za mnou. Pak se začal tlačit přede mne. Po tom riskantním manévru se rychle snažil zařadit zpátky a přitom lehce škobrtnul o přední část autobusu,“ vzpomínal Císler, který seděl za volantem plně obsazeného Neoplanu. Nic tak strašného se podle něho nestalo.

„Oba jsme zastavili. On přišel k autobusu, já jsem stáhl okénko. Vynadal mi, že jsem ho schválně vytlačoval ze silnice a že si to se mnou ještě vyřídí. Upozornil jsem ho na to, že je tady zákaz předjíždění. Tvrdil, že tady předjíždí vždycky. Tak jsem mu navrhl, že dojedeme do města a tam to vyřídíme s policií. Na to odešel k autu, narovnal si zrcátko, nasedl dovnitř a odjel,“ popisoval Císler další sled událostí.

Když dojel na autobusové nádraží, vysadil lidi a začal se rozhlížet, jestli někde řidiče neuvidí. Pak autobus odstavil u zdi a šel se podívat, jestli na něm nenajde nějaký šrám.

„Sklonil jsem se a kontroloval lak. Najednou mě někdo chytil za rameno. Otočil jsem se a v tu chvíli přilétla rána pěstí do levého oka. Padl jsem na zem, nevím, jestli jsem to dokázal sám nebo mi pomohl, ale za chvilku jsem stál zpátky na nohou. Skoro nic jsem neviděl přes oko, zalité krví,“ vybavoval si Císler chvíle hrůzy.

ČTĚTE TAKÉ: Agresivnímu pirátovi silnic hrozí vězení za napadení řidiče autobusu

Útočníka se ptal, proč to dělá. „Opakoval dokola, že jsem ho chtěl zabít. Snažil jsme se mu vysvětlit, že patnáctimetrový autobus nelze na takové silničce udržet rovně přilepený na okraji asfaltu nota bene, když tam chybí  krajnice. Místo odpovědi mě zase praštil,“ vyprávěl šofér a do očí se mu přitom vyhrnuly slzy.

Bijce se pak snažil obměkčit tím, že má doma dceru a vnučku. „To spustil ruce dolů, jako by zvadnul. Pak mě ale chytil za bradu a hlavou mi smýkal po betonové zdi. Vždycky když narazil na nějakou nerovnost tak mi tou hlavou o ni praštil. Měl jsem pocit, že mě k té zdi přibíjí. Ani jsem se nesnažil klást nějaký odpor, choval se jak šílenec. Když to běsnění skončilo, vzal mi mobil a rozmlátil ho na kousky. Pak beze slova odešel,“ líčil Císler děsivou scénu.

Nikdo mu nepomohl

Šokující ještě bylo, že mu nepomohli lidé stojící na peróně, kteří rvačku pozorovali. „Nikdo z nich ho nezabrzdil, nezastavil. Vůbec na to nereagovali, přitom to museli vidět,“ vzdychl Císler. Policii a záchranku přivolal až jeho kolega, když viděl, jak je zřízený.

„To si všechno zřetelně pamatuju. Výpadek paměti mám od chvíle, kdy mě naložili do sanitky a odvezli do nemocnice.  Co bylo dál, nevím. Vnímat jsem začal zase až potom, co jsem se probral z umělého spánku. Mám částečně znecitlivělou levou polovinu těla a špatně vidím. Zhubl jsem dvanáct kilo a bez doprovodu se sám nesmím pohybovat,“ uvedl Císler s tím, že od útočníka dostal omluvný dopis.

„Napsal mi, že je ochoten mi finančně pomoci. Tohle ale neberu, jeho čin je neomluvitelný,“ uzavřel Císler.

Útočníka policie obvinila z pokusu těžké újmy na zdraví a hrozí mu až deset let vězení.

Připouští, že mezi ním a řidičem autobusu došlo k fyzické potyčce. Rezolutně ale popírá, že by ho brutálně ztloukl. „Kdybych ho surově zmlátil, tak bych byl od krve a měl bych nějaké zranění na rukou. Žádné takové stopy na mně policisté nenašli,“ hájil se René Ch., když jej Právo bezprostředně po incidentu oslovilo.

K tomu, proč z místa ujel, řekl, že pospíchal do klatovské nemocnice, kde byl objednán na odborné vyšetření. Jak si vysvětluje vážné zranění řidiče autobusu, ale nedokázal říci.

„Na to můžu říci jen to, že je mi to strašně líto, že je řidič v těchto problémech,“ uvedl.