Článek
Když vám přítelkyně ve středu v noci telefonicky oznámila, že děti jsou nalezeny a zdrávy, zřejmě to byla obrovská úleva.
Samozřejmě. To nejkrásnější ale přišlo až v nemocnici. Co jsem cítila, když jsem Tomáška a Lucinku znovu uviděla, se nedá popsat. Jistá obava však v té chvíli přetrvávala. Lékaři děti sice vyšetřili a všechno se jevilo v naprostém pořádku, ale stále ještě hrozilo, že mohou být dehydrované. Když ale dostaly najíst, uklidnily se, usnuly a ve spánku se dokonce usmívaly. V ten moment jsem už byla přesvědčena, že všechno bude dobré. Ráno jim sice ještě odebírali krev, aby vyloučili možné komplikace, ale i rozbory byly v pořádku.
Vaše první kroky s dětmi a partnerem asi vedly domů.
Ano. Většina našich nejbližších už tam čekala, některým jsem návrat domů oznamovala telefonicky cestou, a pak už jsme se jen radovali.
Vrátil se už váš život do normálních kolejí?
Možná se to někomu bude zdát divné, ale vrátil. Zkrátka, doma nám všem zase začal obvyklý režim. Věděla jsem, že nejdůležitější je, abych se rychle dala do pořádku. Pro děti to bylo to nejpodstatnější, co po návratu domů potřebovaly. Byl to sice pro mě strašný sen, ale kvůli nim jsem mu nestačila ani podlehnout. Je to prostě za mnou. Něco si pochopitelně ještě užijeme, ale je mi jedno, co se kolem bude dít. Jak už jsem řekla, děti jsou zdravé, doma a to je hlavní.
Cítíte vůči dívce, která vaše děti unesla nějakou nenávist, či zášť?
Rozhodně ne. Nevím, co zamýšlela, nevím zda strádala a neumím se ani do jejích myšlenkových pochodů vžít. Dětem ale neublížila a to je nejpodstatnější. Je mi úplně jedno, co s ní bude dál. Určitě si ale přečtu spis, který se případu týká, pochopitelně budu-li mít na to právo. Je však těžké nyní říct, že za týden budu uvažovat stejně.
Promítá se vám před očima klíčový moment celé dramatické události?
Nechci se již k tomu vracet. Zdůrazním jen to, že děti jsem ji nechtěla půjčit. Šlo skutečně o nešťastnou shodu okolností v neskutečně krátkém časovém momentu. Víc po mně v této souvislosti nechtějte. Stresů a hrůzy jsme si užili již dost.
Ráda bych ale poděkovala všem, kteří se podíleli na pátrání včetně Policie ČR, která děti našla. Zvláště pak chci poděkovat mé známé Martině Michalíkové, která mi pomohla celou situaci racionálně řídit. Jak bych to bez ní zvládala, vůbec nevím.